• „Jééé, tady jsem byla jako malá holka,“ vyprávěla mi v Praze na Letné kamarádka. „Doma jsem se pak chlubila, že jsme se školou vítali nějakého hajného,“ pokračovala. „Když se matka večer dívala na zprávy, viděla mě, jak mávám Fidelu Castrovi.“
• „Tati, projev mi, prosím, lásku,“ škemrala osmnáctiletá dcera jednoho známého. Tatínkovi se zalily oči slzami, protože puberta dělala své a holčička dávala najevo, jak je jí ukradený. „Tak pojď,“ objal ji. „Ale ne! Projev mi lásku tím, že mi koupíš ty džíny za 4000!“ Rychle se učí.
• A je to tady. Tak dlouho se na brept jako z učebnice čekalo, až přišel. Ve chvíli, kdy kolega v Našich furiantech mluví o tom, jak si se sousedem hodil karetní hru Jedníka, ozvalo se: „Panímámo, honili jsme si spolu jeníka.“ Že by podvědomí?
• Hráli jsme v Praze komedii Harold a Maude, měla úspěch, na představení byla celá česká kulturní elita: „Vynikající představení,“ gratulovala mi pak známá herečka. „Vynikající výkon,“ přidala se uznávaná režisérka a já jsem povyrostl o metr. I blížil se ke mně slavný spisovatel Arnošt Lustig. Rozbušilo se mi srdce. „Vynikající chlebíčky, dej si,“ uzavřel to. Přeji všem spokojený týden.
Josef Kubáník