Většina pořádných chlapů fotbal hrávala, hrává anebo vše zná důkladně z tisku, rozhlasu či televize. A jelikož jsem jej taky hrával, tak mne spíše zajímalo, jak se asi připravují na novou sezonu rozhodčí. Častokrát jsem totiž byl přesvědčen, že se někteří asi příliš nepřipravovali. A jak říká jedno přísloví: „Kdo není připraven, ten je zaskočen.“ Proto jsem si otevřel internetové stránky našeho nejvyššího fotbalového orgánu ČMFS, pak jsem si zadal část „Komise a pracovní skupiny“ a dále „Pravidlovou komisi“. Tam jsem přešel na „Metodické pokyny“. A poté jsem si otevřel „Metodický pokyn č.02/2009“. Ten byl na téma: „Pravidlová komise ČMFS k popisu přestupků uváděných v Zápisu o utkání rozhodčími.“ No, a to jsem si početl. Pravidlová komise se totiž rozhodla zpracovat „vzor“ popisu možných přestupků hráčů, tak jak by tyto přestupky měli popisovat rozhodčí a delegáti ve svých zápisech. Úvodem mne zaujalo jen to, že i když rozhodčí nesouhlasí s námitkou kapitána po utkání, tak je povinen i tuto námitku zapsat do zápisu. Což často bývá problém. Pak však na řadu přišly popisy přestupků při udělení červených karet. Nejkrásněji ze všech přestupků vedoucích k udělení červené karty je zde popsána kapitola – Pohoršující, urážlivé a ponižující výroky směřující na hlavního rozhodčího, jeho asistenta či protihráče. Zde jsou již uvedeny příklady, které by si hráči k rozhodčím neměli dovolit: „pískáš to jako kašpar, bež do pr…., nech mě na pokoji ty ču…., vzpamatuj se vole, ty blbe, ku… nech toho“ (v textu ČMFS jsou slova v plném znění, tak jak je páni rozhodčí často slýchají). Pravidlová komise zde upozorňuje své rozhodčí také na to, že musejí přesně popisovat výroky hráčů, aby jim pak disciplinární komise mohla udělit spravedlivý trest. V tomto metodickém pokynu se například píše, že je nutno rozlišovat kritiku s hanlivým výrazem od urážky. Rozhodčí si proto musí doma pečlivě zopakovat tvarosloví a mluvnické pády. Pokud je totiž výrok učiněn v 5. pádě jako například: „pí.o, ku..o, ču…u, vole“ – jedná se o urážku. Nyní mne ale napadá, zda by na soustředění trenéři neměli své hráče upozornit na to, že na rozhodčího zásadně nevoláme v pátém pádě. K dispozici mají hráči totiž zbývajících šest pádů, které nejsou brány jako urážka. Hráči by se měli také vyvarovat slov, která rozhodčí dobře neznají, protože copak ti chudáci mají pak napsat do zápisu, když na ně hráči pokřikují slovy, která nejsou popsána v Metodickém pokynu č.2 z roku 2009. A proto: „Nedělejte jim prosím potíže, vždyť jsou to taky lidé“.

Vojtěch Johaník