Seriál Slováckých novin Jazykový minifejeton Miloše Vsetínského klikni ZDE

A těch je!

Dejme tomu dřevorubec. Ten, jak napovídá samo slovo, dřevo rube, rychlobruslař zase rychle bruslí, zlatotepec tepe zlato, jestliže knihvazač knihy váže, pak knihtiskař knihy tiskne. Přijdete ale do knihkupectví a ejhle! Kdopak vám prodá knihu? Knihprodejce nebo knihprodavač? Kdepak, pravý slovní opak vám ji prodá – knihkupec. Tedy ten, kdo knihy kupuje, jak ona složenina také napovídá. Ale abychom knihkupcům nekřivdili, že se minuli povoláním, knihkupec je jednak obchodník s knihami, jednak prodavač knih, tak praví Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Takže knihprodejce je asi hapax legomenon, knihprodavač jakbysmet.

Kdybych byl jazykový šťoura, nestrávil bych skutečnost, že zatímco dvoukřídlý hmyz má dvě křídla, stoletý muž sto let, stověžatá Praha sto věží nemá. Napočítali jich cirka pět set, přesto pětisetvěžatá není. Protože jazykový šťoura jsem jenom výjimečně, beru na vědomí, že slovo stověžatý = mající velmi mnoho věží.

A když už jsme zabrousili do Prahy, sluší se připomenout, že každé velkoměsto je sice velké město, ale ne každé velké město je velkoměsto. On totiž ani velký obchod není totéž co velkoobchod, ne každý zlý čin je zločin a ostrovtip už vůbec ne ostrý vtip. A že máme chlebodárce, ale jen dárce krve? Třeba se někdy i z dárce krve stane kodifikovaná složenina – krvedárce…

Miloš Vsetínský