To zajímavé teprv přijde. Jak známo, u nás jezdí lokomotivy a ovládá je strojvedoucí. Přejedete ale hranice a z lokomotivy je rušeň, ze strojvedoucího rušňovodič. A co když usedne za volant auta? No a teď to přijde. Rušeň se jednoduše odpojí a vůz řídí „zbytek“ čili vodič (po našem šofér), i když profesí rušňovodič. To když náš strojvedoucí sedne do auta za volant, stroj se odpojí, kdopak jede po dálnici? „Zbytek“, tedy vedoucí? Kdepak. Řidič. Není to zajímavé? Mají to ti Slováci vymakané. A to si klidně píší, aniž by museli přemýšlet: deti boli, úspechy boli, a dokonce aj okná boli. Samé boli. A my? Děti byly, chlapci byli, úspěchy byly a okna, ta dokonce byla! A potom Slovákům nezáviďte…

Bocian, ten ovšem z úst našince normálně nevyletí a ani rušňovodič nevyjede, natož aby někdo vzpomněl ťavu či použil vreckovku. Ale mně se to až tak nepozdává, není k nám až tak daleko, nemám až tak velký hlad, není to až tak důležité – to pronese kdekdo v naší kotlině, aniž si uvědomuje, že slovní spojení „až tak“ si půjčuje ze slovenštiny. A ryze česky? Mně se to nezdá, nejeví se mi to tak, nelíbí se mi to… Ani běžně používané spojení „na vině“ či „na čele“ nejsou bez vady na kráse, jsou to slovakismy. A česky? Je vinen, vinu má. A také v čele pelotonu, průvodu, stolu, ne na čele. Boule, ta nám ale naskočí na čele, stejně jako Slovákům…

A aby toho nebylo málo, „vzít do úvahy“ je další ze slovakismů, „zmínit něco“ jakbysmet. Takže vzal jsem do úvahy, že dnes zmíním některé běžně používané slovakismy? Ne, třikrát ne! Vzal jsem v úvahu, že se dnes zmíním o některých slovakismech běžně užívaných v češtině. A proč ne?

Miloš Vsetínský