Gólmani, a nejen ti, vědí o banánech své. A vzpomeňte žákům či studentům kouli, některým se z ní zatmí před očima, rodičům jakbysmet.

Oči se naopak rozzáří jak kdejakému mladíkovi, tak postaršímu mlsnému kocourovi, když potká kočku. Ne ovšem čtyřnohou. Hezká dívka ve slangu mládeže, to není ale jen kočka, je to i kóča, kočanda, kotletka, roštěnka, dokonce i žížalka. Luna, to je zase třídní kráska, příliš choulostivá dívčina je křehulka a příliš vysoká ajfelka. Teenagři mají ve slovníku i lentilku čili roztomilou dívku. Lentilky, ty samozřejmě také, jenže to nejsou roztomilé dívky, jak by člověk čekal, ale malá ňadra! Vtipné, že?

Je to tak. Některá slangová slova sice pronikají do obecné nebo hovorové češtiny, většině z nás jsou však málo srozumitelná, někdy nesrozumitelná. Vážení, víte, co je piárko? A víte, že během bektuskúlu, během něhož se dá prodat kdejaký džank, začíná krismes? Že nevíte? To ví přece každý rep. Ale nic si z toho nedělejte, i když by vás mohli dnes už nejen v pražských ofisech považovat za lúzra…

Pokud je vám ona výše uvedená „čeština“ poněkud cizí, pak vězte, že se jedná o malilinkatou ukázku „márketink spíku“, řeči notně živené angličtinou. A pokud nevíte, o čem byla řeč, tady je (ne)česko-český pidislovníček: piárko – propagační článek v médiích; bektuskúl – zpět do školy, velký marketingový svátek; džank – produkt příšerné kvality dovážený z jihovýchodní Asie; krismes – hlavní roční období v marketingu, které začíná v září; rep – pěšák marketingu, prodavač; ofis – kancelář; lúzr – člověk, který nějak zaostává (třeba byl málokrát v Thajsku).

Džank – to je slůvko, které se mi z toho „márketink spíku“ líbí nejvíc, ale džank jako takový, a ten „značkový“ zvlášť, ten opravdu nemusím. To budu raději za lúzra…

Miloš Vsetínský