Člověk nemusí být nijak zvlášť jazykově vzdělaný, stačí, aby zapojil selský rozum, ten už přijde na to, proč jsou ona slova vadná.

Špičkový tanec, což je tanec na špičkách, samozřejmě na špičkách noh, nechť je začátkem vysvětlování pro uživatele nelogických superlativů. Špičkový může být třeba i sportovní nebo umělecký výkon, tedy výkon vrcholný, což je nepochybně i špičkový špičkový tanec – nádhera, že? A co když koupíte špičkový výrobek, tedy prvotřídní, vynikající. Myslíte, že ho někdo bude mít prvotřídnější, vynikajícnější, špičkovější, a dokonce nejšpičkovější?

Pojďme teď na slůvko „krajní“ neboli jsoucí na kraji, ale i jdoucí do krajnosti, extrémní. Sedněme v kině na krajní sedadlo. Dá rozum, ten selský určitě, že krajnější sedadlo už nebude, ani nejkrajnější. A když někdo projeví krajní obětavost, krajnější být také nemůže, nejkrajnější jakbysmet. A přece se leckde o ní dočtete, stejně tak o nejkrajnější nouzi, možnosti, mezi či o nejkrajnějším řešení, jímž byl třeba potrat.

Houfně se prodralo na svět i ledaco „nejhlavnějšího“, bohužel. Když jsem se ale jednoho fotbalového fanouška zeptal, zda hlavní rozhodčí je nejhlavnější z těch tří, co po hřišti běhají, víte, co mi řekl? Že není nejhlavnější, ale nejdůležitější! Klobouk dolů, palec nahoru…To byla odpověď hodná jazykového experta. Ten fanda zřejmě ví, milí uživatelé nelogických superlativů, že se nestupňují ta hodnotící přídavná jména, která už sama o sobě označují absolutní míru vlastnosti. A to je co říct…

Miloš Vsetínský