Náš rozhovor vznikl po domácím utkání s Mladou Boleslaví, ve kterém si připsal další prvoligové minuty.

Zápas s Mladou Boleslaví byl asi hodně těžký?
V první půli jsme byli zakřiknutí a Boleslav nás přehrávala. V poločase jsme si řekli, že musíme hrát více dopředu, že se tak nesmíme bát a na hřišti to bylo vidět.

Jaká byla vaše cesta do áčka?
V přípravě byli zranění Zelenka, Perůtka i Kordula, a protože středních záložníků bylo málo, rozhodlo se, že půjde trénovat i někdo z dorostu. Byl jsem s áčkem dva týdny, povedl se mi zápas proti Karviné a odjel jsem i do Turecka, kde se mi také dařilo. Pak už jsem zůstal v týmu.

Do Turecka jste ale původně letět neměl…
To je pravda. Původně tam měl jet Tomáš Jeleček, ale ten měl problémy s pasem. V jednu se odlétalo a já se v osm ráno dozvěděl, že letím taky. Přitom jsem byl na soustředění s devatenáctkou. Tak jsem se musel rychle sbalit a jel s panem Knotem do Vídně na letiště, kde jsem se přidal ke klukům.

Z mladšího dorostu rovnou do ligy, to je velký skok?
Ze začátku jsem z toho měl respekt. Postupně jsem ale v zápasech i na tréninku zjistil, že ten přechod celkem zvládám a že na to mám. Postupně jsem si v utkáních začal i víc věřit.

Který z těch dosavadních zápasů v áčku považujete za nejvydařenější?
Podle mě to byla generálka na Slovanu Bratislava. Ze soutěžních těžko říci. Ale asi Boleslav. Vyhráli jsme a já odehrál většinu utkání.

Jako střední záložník byste měl dirigovat hru. Přitom jste ale spíše uzavřený, tichý kluk. Nevyčítají vám to spoluhráči?
Určitě mi říkají, že si mám víc křiknout. O balon si řeknu, ale že bych hecoval hráče, tak na to nejsem.

Takový jste byl vždy, nebo jen teď v mužích?
Byl jsem takový vždycky. Na hřišti jsem toho nikdy moc nenamluvil.

Je vám sotva osmnáct, takže jste pořád ještě školou povinný. Jak se dá zvládat škola a vrcholový fotbal?
Jsem ve třetím ročníku gymnázia ve Starém Městě. Není to jednoduché, ale snažím se tam chodit vždy, když to jde. Mám individuální plán a příští rok mě čeká maturita. Snad mně profesoři pomohou a přivřou oči (úsměv).

Jaké jsou vaše plány po gymnáziu?
Upřímně, škola mě moc neláká. Jestli mi půjde fotbal, tak bych se chtěl věnovat jemu.

Před vámi je utkání s Příbramí, které bude poslední domácí v letošní sezoně. Jaký to bude zápas?
Doufám, že hlavně získáme tři body. Věřím, že předvedeme dobrý útočný fotbal a divákům se zápas bude líbit.

Příbram má ve svém kádru také řadu mladých fotbalistů. Znáte se s některými?
Tondu Fantiše znám jen trochu. Více se znám s Pavlem Pilíkem, se kterým jezdíváme společně na srazy osmnáctek. Ten se na hřiště ale moc nedostává. Na pravém záložníkovi tam má velkou konkurenci. Trénuje s mužstvem a chodí i na lavičku. Čas od času si i napíšeme.

Už jste se začali i hecovat?
Zatím ne.

Posun do ligového týmu vás dostal i do reprezentační osmnáctky. Kolik zápasů máte odehráno v reprezentačním dresu?
Zatím dva. Teď jsem byl nominován i na Slovakia cup, ale kvůli ligovým povinnostem mě pan Soukup u trenéra Hřebíka omluvil.