Na Hradišťský plenér přijeli:

ANNA DREJAS (PL)
LUCIA BÉREŠOVÁ (SK )
ALENA TEICHEROVÁ (SK )
MIROSLAV GREGOR (SK)
OXANA BEGMA (RUS)
AGNIESZKA ELWERTOWSKA-KOMUNIEWSKA (PL)
MARTIN VRÁGA (CZ)
ROMA GORDON (PL)

Inspirovali se slováckou krajinou, dýchali atmosféru svébytného regionu a vytvořili díla, která budou dnes od 17 hodin k vidění na výstavě v uherskohradišťském Klubu kultury.

„Hradišťský plenér využívá genia loci našeho města. Sjíždí se zde vždy ustálený počet účastníků. Je jich osm, to je takový počet, aby vznikly jednak kvalitní práce a jednak dobrá atmosféra,“ uvedl za pořádající uherskohradišťský Klub kultury ředitel a výtvarník Antonín Mach. Podmínky na sympoziu jsou podle něj trochu spartánské. Malíři nespí v hotelu, ale žijí přímo v ateliérech UMPRUM. Malují tam, vaří si, besedují i spí mezí plátny. „To má velkou výhodu, vznikne tady totiž ojedinělá atmosféra. Jsou vrženi do jiného prostředí, než na jaké jsou doma zvyklí. Letos se zde sešla obzvláště krásná konstelace lidí,“ prohlásil kunsthistorik Jaroslav Pelikán, který je jakýmsi „odborným dohledem“ Hradišťského plenéru. „Všechny dny prožité tady jsou neobyčejné.

Vzájemně si hodnotíme obrazy, pomáháme si, učíme se. Člověk je tu bez starosti, je tu klid a fantastičtí lidé. Až se budeme loučit, tak budeme určitě hodně brečet,“ podotkla slovenská výtvarnice Alena Teicherová.

Letos poprvé je malířské složení sympozia tak různorodé, že domácí tvůrci jsou v menšině. Jediným zástupcem je čtyřiadvacetiletý Michal Vrága z Uherského Brodu. „Je to tu moc fajn. Já jsem si v plenéru udělal skicu a teď podle ní pracuji na obraze. Jako inspirace pro jedno z děl mi posloužila i socha u Centrumu a taky jsem si musel namalovat pana Pelikána, který je tady jako náš odborný dohled, velmi si jej vážíme,“ vyjmenoval Vrága, který se na sympozium dostal na doporučení kamaráda, jenž si atmosféru Hradišťského plenéru vyzkoušel v minulých letech.

„Když jsme začínali, tak byla skladba malířů z České republika a ze Slovenska. Spolupracujeme totiž v rámci tradičního partnerství velmi úzce. Pak se však pověst o sympoziu rozšířila a dnes tu máme i Oxanu, která žije v Moskvě,“ zavzpomínal Mach.

Umělecká produkce tvůrců je široká. „Někdo je krajinář, někoho zajímá architektura, někoho zajímají přátelé, to vše potom vytryskává z těch obrazů, které tady vytvoří. Jedinečnost sympozia je v tom, že se sejde unikátní skladba lidí, která se nikdy předtím neviděla. Naváží přátelství, ale také si vymění svoje malířské zkušenosti,“ vyzdvihuje Mach.

Město Uherské Hradiště, které nad akcí přijalo záštitu, si po skončení sympozia od každého autora za symbolickou cenu odkoupí dvě plátna. Ta jsou vkladem do městské sbírky. Obrazy nejsou schovány v depozitu, ale visí na radnici a v kancelářích, takže s lidmi přímo komunikují. Je to taková živá, obrazová kronika města a jeho atmosféry. Myslím, že až bude pátý ročník, nebude nezajímavé udělat nějakou retrospektivní výstavu,“ míní Mach.

Kunsthistorik Jaroslav Pelikán: Všichni jsou tu kamarádi

„Jsem takový stařešina a zároveň umělecký dozor,“ charakterizoval svou roli na Hradišťském plenéru třiasedmdesátiletý kunsthistorik Jaroslav Pelikán z Uherského Hradiště.

Co si vlastně máme vybavit pod označením Hradišťský plenér?
Když si ve slovníku najdete význam slova plenér, tak je tam napsáno, že se jedná o vstup do krajiny, malbu v krajině. My když jsme se domlouvali na modernějších sympoziích, tak jsme plenér pojali v širších rozměrech. Nemusí to být jen odraz krajiny, města, ale třeba také atmosféry daného místa. Jestli někdo více vnímá pocity, lidi, ducha města, lze to také zahrnout pod ten plenér.

Lze říci, co je pro výtvarníky, kteří se zde sejdou, tím hnacím motorem?
Oni se nachází v situaci, která pro ně není běžná. Doma mají úplně jiné inspirativní prostředí, nápady. A najednou se ocitnou v cizím prostředí a mají se vyrovnat s nějakým tématem toho sympozia. Mně se líbí, jak se do toho od začátku ponořili a začali to naše prostředí zajímavě vnímat.

To je na sympoziích běžné, ne?
Já to znám z více sympozií, ale tady na tomto setkání se mi to zdá být tak vystupňované, že už to více ani nejde. Toto sympozium je komorní a dává prostor škále individualit. A toto konkrétní setkání má to štěstí, že se sešla vynikající konstelace lidí, charakterů a lidských typů.

Co zde vy vnímáte jako nejpozitivnější?
Je tady humor a to je hrozně příjemné. Takové milé koření života, které je vyvážením toho vážného. A všichni jsou tu kamarádi.