Cílovou stanicí bylo čtvrtmilionové město Rovno, ukrajinsky Rivne, protkané pohnutou historií.

První písemná zpráva o městě pochází z roku 1283, kdy bylo součástí Haličsko-volyňského knížectví, poté bylo pod vládou Litevského knížectví. Součástí Polské koruny bylo od roku 1569, od roku 1793 pod jhem carského Ruska. Mezi světovými válkami náleželo opět Polsku, od roku 1939 se stalo součástí SSSR. Za okupace nacistického Německa bylo město centrem reichskomisariátu Ukrajina. Po osvobození v únoru 1944 připadlo opět pod nadvládu SSSR. Od 24.srpna 1991 začalo město svobodně dýchat spolu s celou Ukrajinou. Byl vyhlášen Den nezávislosti.

Na počest tohoto významného dne se konají velkolepé slavnosti, obohacené sportovními a kulturními přehlídkami. Jednou z nich byl v Rovnu IX.

Mezinárodní folklorní festival tradiční národní kultury Drevljanski džerela ve dnech 21.-25.srpna 2010 za účasti devíti souborů zemí Evropy a Afriky. Českou republiku reprezentoval Handrlák.

Jako za stara

Dojezd do místa festivalu nebyl nijak jednoduchý. Na polsko-ukrajinském hraničním přechodu Medyka – Šuginy stála více než kilometrová fronta osobních aut, dodávek, tiráků a 7 autobusů. Bylo kolem osmé ráno. Ptal jsem se řidiče prvního autobusu, jakže dlouho čeká na otevření závory. Prý hodinu. Hraničář postupně otvíral závoru vždy pro jeden autobus či kamion, osobních aut vjelo do země nikoho vždy pět. Nám se otevřela závora po dvou hodinách čekání. Pasový kontrolor odebral všem doklady, odešel s nimi do kanceláře, celníci prošmejdili kufry dopravního prostředku. Po půlhodince nás pustili k další závoře. Tam se proces zopakoval. V poledne nás milostivě pustili k poslední závoře. Ouha – na vjezdovém formuláři scházelo jedno razítko. Ale i to se podařilo jaksi sehnat. Čtyřhodinová anabáze skončila. Autobus se vydává směrem ke Lvovu po státní silnici s povrchem srovnatelným s naší silnicí třetí třídy po zimní nepohodě. Místy jsou vidět a hlavně cítit úpravy povrchu k lepšímu. Od Lvova až do Kyjeva je plánovaná komunikace dálničního typu s již početnými dohotovenými úseky. Zde jsou četné konkurenční čerpací stanice s odpočívadly.

Při zpáteční cestě si však ukrajinští celníci veřejně řekli o úplatek ve formě šesti piv, aby nekontrolovali hudební nástroje a zavřeli oči nad nadlimitním převozem laciných cigaret a alkoholu. Přesto namátkově prohrabali několik příručních zavazadel. Administrativa byla o poznání čilejší. Tvrdnutí na přechodu si vyžádalo něco přes dvě hodiny.

Bylo to nejnázornější poučení pro mladé, kteří nezažili totalitní metody zneužívání státní moci.

Plány a skutečnost

Program každého mezinárodního folklorního festivalu je předem známý do podrobností. Handrlák obdržel tento program koncem května s upozorněním, že se může změnit podle situace. K tomu skutečně došlo. Senegalci přijeli až na poslední vystoupení, když zkolabovaly letecké spoje na trase Amsterodam, Varšava, Kyjev. Turci zase měli poruchu autobusu.

Nedělní otevírací galakoncert se odehrál v amfiteátru Kulturního a rekreačního parku Tarase Grigorjeviče Ševčenka (1814-1861) – národního buditele. Odsud se přesunuli aktéři do centra města, aby zopakovali program, tentokrát na dlažbě prostoru před obchodním domem.

Pondělí bylo ve znamení Dne vlajky. V tento den pořádá každé město či vesnice zvláštní slavnost, kdy obyvatelé vytváří na hlavní třídě či návsi obraz státní vlajky jednoduchým způsobem. Část zúčastněných si obleče modrý, část žlutý oděv. Odpoledne proběhl opět v parku koncert místních i zahraničních souborů. Večer se v sále Laguny s podtextem Žlutá ponorka sešli účastníci jednotlivých souborů k výuce národních tanců s následnou hlučnou diskotékou.

Čechia? Slivovica!

V úterý 24. srpna, v Den nezávislosti, pozval starosta Rivne vedoucí zahraničních delegací na radnici. Hned v úvodu naznačil, že jeho čas je limitovaný stejně jako prostředky na kdysi okázalé pohoštění. Tentokrát nabídl minerálku, hrozny vína, čokoládové bonbony. Přesto rád přebíral drobné dárky jednotlivých kolektivů. Když vedoucí Handrláku Jiří Lůčný oznámil Čechia, pak představitel města Volodimir Chomko opáčil: „Slivovica!“ Často k nám prý jezdí, nejraději do Brna.

Před radnicí byla připravená městská dechovka, aby zahrála státní hymnu při kladení věnců k pomníku padlých bojovníků za osvobození národa a města za účasti zasloužilých obyvatel, veteránů, vojenských a společenských prominentů.

Následný hodinový průvod folklorních souborů vedl po hlavní třídě Soborna k Náměstí nezávislosti s dominující sochou barda T. G. Ševčenka, orámovaném obchody a kinem Ukrajina.

Devítihodinový program završený ohňostrojem zahrnoval všehochuť a různorodost žánrů pódiových vystoupení na Náměstí nezávislosti. Na pódiu se vystřídalo 38 uměleckých kolektivů. K vidění a slyšení byla moderna v podání dětských a mládežnických uskupení. Písně buditelské, národní a lidové v podání sborů bez výjimky překračovaly rámec místní úrovně. Byla by to škola i pro naše nejlepší pěvecké sbory provozující folklorní tematiku. Zahraniční účastníci měli možnost předvést svoje nej v odpoledním dvacetiminutovém bloku. V podvečerní rozlučovací pětiminutovce předvedl Handrlák tanec Za Váhom.

Pozvání

Schválně jsem se nezmiňoval o úrovni výkonu Handrláku při ukrajinských vystoupeních. O tom, jak se vypořádal s nástrahami jevištního provedení na mezinárodní scéně, hovoří jednoznačně ohlasy organizátorů v čele s ředitelem festivalu Viktorem Kovalčukem: „Je škoda, že jsme vynikající Handrlák nevyužili více. Za dva roky tuto chybu napravíme.“

Zdeněk Ondrášek