Možná by se proto zdálo, že naši fanoušci jej tak budou brát jen jaksi okrajově, ale není to pravda. Denně usedá k televizorům značné množství diváků, aby si vychutnali tento fotbalový svátek.

Daleko větší šílenství však probíhá v zemích, jejichž mužstva na šampionátu hrají. Pro úspěch svých borců by mnozí fanoušci dokázali obětovat mnohé. Podle průzkumu v britském tisku by si dvanáct procent Angličanů klidně po celý rok odpustilo sex, pokud jejich mužstvo vyhraje mistrovství světa. Stejný průzkum dokonce zjistil, že deset procent fanoušků ze stejné země by s klidem opustilo své partnerky, pokud by jejich hráči dovezli domů zlaté placky. Podobný průzkum si udělali i v Německu. Tam vyšlo najevo, že finálový zápas, ve kterém by hrál jejich celek s kýmkoliv, by si nenechala ujít více než polovina dotázaných. Neodradila by je prý od toho ani možnost sexu s partnerkou. No, nevím, já si myslím, že by hodně záleželo na tom, čí by ta partnerka byla, zda vlastní, či súsedova. Největší neřestí současného fotbalového šampionátu v Jihoafrické republice je zcela jistě troubení na speciální trubku zvanou vuvuzela. Afričané si bez ní nedovedou představit žádný zápas. Zvuk z tohoto nástroje má připomínat troubení slonů a jeho síla je 130 decibelů.

Vědci zjistili, že stačí jeden takový zápas za zvuku vuvuzel a váš sluch dostává pěknou ránu, která může mít nedozírné následky. Na troubení si stěžují všichni, včetně hráčů, funkcionářů i diváků. Jenže zákaz vydat nelze. To by se asi černouškům nelíbilo. A věřte, že v JAR tvoří černoši 80 % obyvatelstva ze 43 milionů. A to už je hodně. Zajímavostí je taky to, že většina lidí v této zemi jsou křesťané. Ale ani to nebrání nikomu, aby v zemi nebyla rozšířena polygamie, což znamená mnohomanželství. Sám prezident Jacoba Zuma má tři ženy a jedno nemanželské dítě. Dalších 19 dětí má s dcerou šéfa fotbalového svazu. Je to velmi svérázný člověk, který si například jako titulní píseň své loňské předvolební kampaně zvolil píseň Podejte mi můj samopal.
Velmi rád také tančí oděn do levhartí kůže a šípů. Když mu jeho druhá žena byla nevěrná z jeho osobním strážcem, tak na usmíření prý obětovala kozu při tradičním ceremoniálu kmene Zulu. A bylo vymalováno. Všem pak tento výstřední prezident vzkazuje: „Já už jiný nebudu.“ Ještě že máme našeho Václava.
Pokud jste někdo však zatoužil vidět na vlastní oči některý zápas na šampionátu, pak jen malé varování. Jihoafrická republika patří k velmi rizikovým zemím. Za posledních 15 let zde zemřelo 330 tisíc lidí násilnou smrtí. Nemocí AIDS je zde infikováno přes pět milionů lidí, což je více než 10 % obyvatelstva. Každý den na ni zde umírá asi 1000 lidí. Velká Británie proto zaslala pořadatelům před šampionátem miliardu kondomů, aby byli připraveni na příjezd fotbalových fanoušků. Nebezpečí však číhá také na silnicích, kde například mezi říjnem 2008 a říjnem 2009 bylo zaznamenáno 13 679 obětí. Není proto divu, že důsledkem všech těchto aktivit se v této zemi během posledních 15 let snížila střední délka života Jihoafričanů z 68 na 45 let.

Proto buďme rádi, že se na mistrovství naše reprezentace neprobojovala. Kdoví, co by nám odtud naši kluci přivezli. Mám obavy, že fotbalové prvenství by to asi nebylo.

Vojtěch Johaník