Celý proces je založen na mozkovém tréninku, kdy se člověk pohodlně posadí před monitor počítače a na uši dostane připnuty elektrody. Jeden snímač mu ozdobí také temeno hlavy.

První pokyny přicházejí od Bibiany Naďové z pražského Biofeedback institutu, která v Hradišti pomáhá se zaváděním metody. „Rozhlížejte se po místnosti a nehýbejte při tom hlavou,“ říká školitelka a na obrazovce jejího notebooku se začínají vlnit křivky mozkových frekvencí sledovaného. Těch je šest, většinou jsou označeny písmeny řecké abecedy a značí různá vývojová stadia mozku. Sedím tedy v křesle a pozoruji třídu, fotografie dětí, vozíček pro postižené.
Dalšími úkoly jsou relaxování při zavřených očích a usilovné soustředění se na jeden bod, neboli focus. Poté jsou změřeny schopnosti pacienta a začíná vlastní terapie.

Na monitoru se směrem vpřed rozjede formule, kterou má sledovaný pouhou myslí udržet na trati. Občas se mi to daří, zřejmě jakýmsi zvláštním druhem soustředění. Podobné to je, když mám před sebou robota, který se nesmí zastavit v chůzi a ještě při tom zvedat hlavu či blikající kostku, které má pacient svou myslí zabránit v explozi.

To všechno je tréninkem, který upravuje amplitudy jednotlivých mozkových frekvencí. „Hodnoty, které nejsou v pořádku, pak mozek tímto tréninkem zlepšuje,“ uvedl ředitel školy Libor Daňhel.

Metoda, která na rozdíl od léků vykazuje dlouhodobou účinnost, se na škole stane standardní součástí výuky.