Tři dny mě nechtěly pustit ze spárů skoro čtyřicetistupňové horečky, a když už teplota trochu klesla a já se zaradovala, za tři hodiny bylo po radosti. Na klinice v nedalekém Swedru mi potvrdili, že nemám malárii, a hleděli na mě jako na zjevení, především v momentě, když jsem se snažila vysvětlit, že bych je chtěla poprosit o předepsání nějakého antibiotika, když vím, že s malárií nemám tu čest. Po třech hodinách přeposílání z místa na místo moje tělo, hlavně nohy, s úlevou opustilo areál kliniky. Jakkoliv neuvěřitelně to zní, po měsíci pobytu v Ghaně se dostavila alergie na větráky ve volunteer housu, kde s dobrovolníky bydlíme.

Nuže, i přišel na řadu slovácký všelék. Slivovicové zábaly všude možně po celém těle, libá vůně linoucí se po pokoji. Aby se slečny dobrovolnice v noci neudusily, rozhodla jsem se přestěhovat k chlapcům dobrovolníkům. Především ale dámy ke klidnému spaní potřebují větrák, který já nemůžu vystát. Pánové tak nároční nejsou a slivovicový odér je jim příjemný, proto dávám pánům přednost. V úterý kolem poledne horečka díky paralenu a slivovicovým zábalům klesla, aby záhy zase stoupla a navečer klesla. Večer za mnou přišly starší děti ze sirotčince, aby se za mě modlily. Zpívaly, tleskaly, tančily, křičely, prosily… Když se ke mně přivinula pastorova desetiletá adoptivní dcera Amanda a začala plakat, neměla jsem daleko k slzám ani já.

Další překvapení přichystal pastor Elisha, když za necelou hodinu přišel se svou ženou Martou a pěti dalšími členy jeho farnosti, aby pokračovali v modlení. Nemají v životě naprosto nic, jen snahu přežít a postarat se o děti ze sirotčince, kterých už je 28, přibyl malý Joe. Jejich upřímnost, silná víra a snaha pomoct je ale naprosto odzbrojující. Od chvíle, co pastor s dětmi odešli od mojí postele, horečka mě pustila ze spárů, úporná bolest hlavy zmizela v nenávratnu a moje kosti mi už o sobě nedávají vědět každých deset minut. Malý zázrak, co myslíte? www.akwaaba.cz

Pavla Krystýnová