Kolektivní vedení, o němž jsme psali v závěru II. části, mělo za úkol především připravit slavnostní vystoupení k 30. výročí založení souboru.

Předtím uskutečnilo několik tematických besed u cimbálu a jak uvádí brožura k 50. výročí, byl počátek osmdesátých let úspěšný (1980 – Zlatá Valaška v Zakopaném, 1981 – Cena ministerstva kultury, 1981 – nejlepší soubor v divácké anketě festivalu ve francouzském Gannat, 1982 – cena za pásmo „Nevěsto, vítej“ na národní přehlídce v Třinci, 1983 – Hlavní cena za pásmo „Byla vojna, byla“ na celostátním festivalu v Košicích, 1985 – Zlatý talíř na festivalu v tuniském Kartágu atd.). V letech 1978–87 absolvoval soubor osm zahraničních zájezdů a nacvičil několik nových choreografií (Tance z Myjavy, U muziky, Točená z Pozlovic, Dívajte sa na Antoša, Bílovské a další).

Významné bylo vystoupení v pražském Divadle na Vinohradech v říjnu 1981. Soubor začal spolupracovat s externími odborníky (Alena Skálová, Jan M. Krist, Jan Loutchan, Katka Daučíková, Jan Čumpelík, Štefan Špringšic a další). Muzika se zabývala velkým projektem „Byla vojna u Slavkova“ (nahrávka získala mimo jiné Zlatý štít Pantonu) a pak natočila „live“ desku „Od večera do rána“ a také „Zbojné písně moravské“. Zajímavé a oblíbené byly v té době „večery s hostem“, v nich se rozvíjela spolupráce s hudebníky jiných žánrů (Wabi Daněk, Emil Viklický, Petr Ulrych, Dagmar Andrtová–Voňková, Vladimír Merta, Jaromír Nohavica, Pavel Lohonka – Žalman apod.), případně dalšími osobnostmi (básník Jan Skácel, publicista Jiří Černý).

Taneční složka začala zkoušet výraznější stylizace svých choreografií („Vojna“) i další nové formy (např. pásmo „Kdo má písničku pro štěstí“). Vedoucím a primášem muziky byl Jiří Pavlica, sólisté Věra Domincová, Antonín Čevela, Karel Piškytl, Stanislav Gabriel, Karel Sháněl, taneční složku vedla Jana Polášková, s choreografiemi pomáhala Radka Staňková–Baboráková, vedení doplňoval Stanislav Gabriel a o organizaci se starali Antonín Košík, Milan Šášek a František Šopík.

K větší generační výměně v taneční složce došlo v roce 1987, změnilo se i vedení – Yvona Čižmárová-Kraváčková (připomeňme její nové choreografie Častkovská, Tance z Kopanic, Tance ze Selce a další) a Ivo Kaňovský (Dolněmčanské). Pokračuje i spolupráce s externisty a obnovovány jsou choreografie Jaroslava V. Staňka. V roce 1991 se vedení taneční složky ujali Ladislav Peřestý (Sedlcká z Ludkovic, Točená z Kaňovic) a Lenka Kraváčková. Od roku 1992 začala externě s Hradišťanem spolupracovat choreografka Ladislava Košíková (Pacholata).

Začala také její úzká spolupráce s Jiřím Pavlicou, např. na projektech premiér (1994 – V proměnách času, 1995 – Skrytá tajemství) i dalších (1992 – Biblická zastavení, 1994 – Z ticha času, 1995 – Skrytá tajemství). V letech 1988 až 1996 absolvoval soubor sedm zahraničních zájezdů. Muzika vydala v roce 1989 sólovou desku Věry Domincové a další alba (1991 – Pokoj Vám s Komorním orchestrem L. Janáčka, 1994 – Karel Sháněl a přátelé, desku s Vlastou Redlem a „Ozvěny duše“).

(S použitím brožury Hradišťan 1950–2000.)

MIROSLAV POTYKA