„Na jeho zdárném průběhu se podílelo 270 účinkujících bojovníků, trhovců s dobovými stánky a dětí v historických kostýmech z osmadvaceti historických skupin České a Slovenské republiky, Polska a Německa. Akce se zúčastnilo tisíc osm set lidí nejen z Česka," radoval se z rekordní účasti návštěvníků Jaroslav Křivánek, jednatel pořádajícího občanského sdružení Velkomoravané.

Brány velkomoravské opevněné sídliště byly po oba víkendové dny pro veřejnost otevřeny hodinu před polednem. Lidé si mohli prohlédnout oživené hradiště a nahlédnout do dobového života lidí, žijících v období Velké Moravy, ale také se seznámit s řemesly, které tehdy vykonávali.

Ještě než začaly opevněným hradiskem řinčet chladné zbraně v rukou bojovníků, představili autoři nedávno vydanou publikaci s názvem Pravdivý příběh byzantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Tři z nich, Sedmipočetníci ze Sadské výšiny, a to ředitel Slováckého muzea Ivo Frolec a archeologové Miroslav Vaškových a Tomáš Chrástek, vzali na sebe podobu knížete Rostislava, biskupa Gorazda a velmože Mojslava. „V boji o hradiště rozhodně účinkovat nebudeme. Ještě by nás franští vojáci propíchli mečem nebo kopím. Ale bitvu si rozhodně nenecháme ujít," potvrdil archeolog Vaškových.

Hlavní bojové momenty osmého ročníku historického festivalu mohli prožít návštěvníci při vlastní bitvě o slovanské hradiště. V něm se mezi tehdejším lidem udržovalo mnoho pověr a zvyků jejich předků. Bavorští kněží si hleděli spíše svých zájmů a v bojích mezi moravským knížetem Rostislavem a franckým králem Ludvíkem Němcem stranili Frankům. Rostislav tedy vyhnal bavorské kněze a požádal papeže o biskupa pro Velkou Moravu. Avšak neuspěl. Obrátil se tedy se svou žádostí na císaře byzantské říše Michla III, který vyslal na Moravu ony dva bratry, Konstantina a Metoděje, vzdělané a moudré muže ze Soluně. A právě zde začal příběh, který se ve skanzenu v sobotu i v neděli odehrával.

„Těšil jsem se, že Velkomoravané vytáhnou do boje s loni sestrojeným a představeným vrhacím strojem, jediným exemplářem tohoto druhu v Česku. Ten však byl pouhým exponátem u strážních věží skanzenu," smutnil Jiří Nováček z Kroměříže. Do skanzenu totiž přivedl své tři vnuky a spoléhal na to, že oni uvidí, jak bojovníci vkládají do kapsy vrhacího stroje zapálené koule z ovčí vlny a jimi útočí na nepřítele.

Po bitvě následovaly mezi palisádami slovanského hradiště ukázky tréninkových bojů v liniích, v kruzích zrady a kruzích cti, při nichž netekla virtuální krev.

„Akce Veligrad se mně moc líbila. Ačkoliv manžel tu účinkoval při boji o hradiště už několikrát, já jsem na ní poprvé, a to i s malinkou dceruškou Kateřinkou. Zda půjde ve šlépějích svého táty, to necháme na ní," nechala se slyšet Iva Straková z Kralup nad Vltavou.