Zapomeňme na to, alespoň na chvilku. Zvu vás na odpočinek do našeho televizního světa. Tady žádné drama nehrozí.

A abych si tedy neprotiřečila, musím napsat o svých pozitivních spolupracovnících. Sešla se tady docela zajímavá skupinka lidí, kteří, i když rozdílní, umí táhnout za jeden provaz. Máme tady například jednoho motorkáře, jednoho zapáleného cyklistu, jednoho téměř profesionálního hráče bowlingu, který nás při každé firemní bowlingové akci roznese na kopytech. Pak tady máme muzikanta, zpěvačku a herečku v jedné osobě, rybáře, fotbalistu, zapáleného cestovatele, bývalého šermíře i závodního tanečníka, yogínku, karatistu (nebo kickboxera?).

Zkrátka, je to úplný Babylon, který dohromady vytváří pestrý celek. Naštěstí se ještě nestalo, že bychom se ve svých oblíbených činnostech sešli v jeden okamžik, to bychom zřejmě nemuseli přežít. Koníčky jsou každopádně důležité, zvlášť pokud musí člověk hledět většinu pracovní doby na monitor počítače, nebo pokud tráví zbytek dne za volantem. To se pak jeden nediví, že čas od času svět pobaví video, kde v přímém přenosu moderátor usne, spadne ze židle, anebo mu zkrátka ujedou nervy a on z ničeho nic naplno ventiluje do éteru to, co si opravdu myslí (a to často hooodně jadrně). To je jasná známka přepracování a zanedbávání koníčků. My naštěstí přímé přenosy neděláme, tak nám podobná ostuda nehrozí. Jak jsem ale prozradila, je to také proto, že každý máme „něco“, a to se snažíme hýčkat, abychom nepodlehli té všeobecně panující blbé náladě.

A jak jste na tom vy? Nezapomínáte na sebe? Samozřejmě že pokud někdo musí každý den bojovat o to, aby nějak žil, nemá na podobné kratochvíle ani pomyšlení. I tehdy je ale dobré na chvilku „nemyslet“ a chviličku udělat radost sám sobě. Třeba jen při sledování TV Slovácko.

Barbora Žáková