Už jeho název napovídá, že se odedávna jednalo o vrchol významný a navíc obestřený mýty. Prastaré slovanské pojmenování Modla je výrazem pro idol a není přesně doloženo, od kdy se začal uplatňovat, neboť většina historických pramenů je psána latinsky. Někdejší moravští topografové Franz Joseph Schwoy a Gregor Wolny uvádějí ve svých pracích z 18. a 19. století, že na Modle měla stát pohanská svatyně, v níž se chovaly sochy bůžků. Názvu vrchu si povšiml při návštěvě sousedního hradu ve třicátých letech 19. století i významný český archeolog a národní buditel Jan Erazim Wocel, jenž sem lokalizuje pohanské obětiště. Modla - kamenný falus.

Čert měl sedlo i kasu

Než zcela opustíme vrchol Modly, navštívíme lokalitu zvanou Čertovo sedlo. V této souvislosti však nedoporučujeme řídit se informacemi „klasické" turistické mapy Slovácko, Chřiby a jižní Haná, která vás navádí úplně opačným směrem. Dostanete se do míst s původními starými názvy – U Březe, U Špižúru či Tupy. Skutečné Čertovo sedlo najdeme při lesní cestě lemující jižní úpatí Modly. V nízkém skalisku napravo vidíme malou prohlubeň, v níž měl sedávat pekelník. Mimo zřetelných stop po jeho kopytech se naproti nachází vyčnívající skalní blok připomínající pokladnu (Čertovu kasu) s horní spárou pro vhození mince. Skalnaté a lesnaté zákoutí Čertova sedla dalo vzniknout několika pověstem, z nichž jednu před osmdesáti lety zpracoval spisovatel Alois Jašek. Jeho zkazka nás přivádí do druhé poloviny 15. století, kdy na Buchlově pobýval Jan Boček Kuna z Kunštátu, příbuzný českého krále Jiřího z Poděbrad. Jednou v noci tedy navštívil hradního pána neznámý černý rytíř, který požádal o zakoupení jižního svahu Modly ke stavbě svého sídla. Hned zaplatil a rázem se ztratil. V komnatě po něm zbyl jen sirnatý zápach. Stavba jeho hradu rychle rostla, nejvíce jí ale přibývalo v noci. Černý rytíř odtud zprvu vyjížděl jen výjimečně za lovem lesní zvěře. Mezi lidmi kolovaly všelijaké zvěsti a nikdo se kolem něho neodvážil projít bez pokřižování. Jeho hrad jmenovali „čertovým sídlem".

V okolí se toho času začaly nápadně ztrácet zbožné mladé dívky, které z neznámých důvodů zhřešily. Brzy přišlo i na dívku Bohumilu, jež přestala navštěvovat bohoslužby a objevovala se v přítomnosti černého rytíře. Nutila ji k tomu jakási tajemná síla. Bohumila hledala pomoc a našla ji u klimentského poustevníka Joachima, který se za ni modlil. Za své navrácení k církvi přijala nabídku bydlení v sousedství kaple sv. Barbory na Modle, kde se starala o čistotu svatyně. Jednou v noci probudil dívku veliký hluk. Vyběhla před kapli a uviděla sídlo černého rytíře v plamenech. Když ji rytíř spatřil, začal ji pronásledovat. Bohumila vyčerpáním padla u nedalekého dubového kříže. Sotva vyřkla první slova modlitby, zbytky tajemného hradu se rozletěly na všechny strany. Černého rytíře už buchlovská čeládka nenašla. V rozvalinách jeho hrádku však nalezla několik koster a zohavených mrtvol pekelníkem svedených dívek.