Zvláště na jaře bývala lemována kvetoucími třešněmi. Staré fotografie, pohlednice a vzpomínky nám dokazují, že celý tento svah býval jakýmsi parkem, jímž vedla středová cesta, vysypaná červenou antukou. Procházelo se prý po ní buchlovské panstvo a nesměl sem žádný z upracovaných a ustaraných poddaných. Dnes se z původní výsadby, zachycené na několika olejomalbách českého krajináře Aloise Kalvody, dochovala snad jen velká jedle, několik jedlých kaštanů, zbytky staletých bukových velikánů a kaštanová alej.

Základní kámen Národního divadla z pod Buchlova

Severní hranici Divokého parku tvoří desítky metrů prokopaných prohlubní – pozůstatků těžby vápence. Samotné pece se nacházely o něco níž, u hranice bývalého památného bukového lesa. Z poslední pece, na kterou si ještě mnozí staří lidé pamatují, zbyla jen jáma. Z cihel vápenky a dalšího materiálu vznikl před téměř šedesáti lety kozí chlívek v nedalekých Chrastích. Naposledy prý byla vápenka využívána při přístavbě buchlovického farního kostela sv. Martina, počátkem dvacátých let 20. století. Pod vápenkou bývala vyhlášená trampská osada Orlitka a pod jejími pozůstatky narazíme na vysokou stěnu zarosteného pískovcového lomu, jehož posledním soukromým nájemcem byl před desítkami let Albert Orlita z Buchlovic. Kámen – "modřák" se tu těžil ale i později, což donedávna prozrazovaly kusy povalujících se kolejnic a železných vozíků.

Lom je však zajímavý významnou událostí, jež se tu odehrála v časech národního obrození, v jarních měsících roku 1868. Na popud tehdejšího buchlovického faráře a zároveň i uherskohradišťského gymnaziálního katechety Josefa Dvořáka byl ve skále slavnostně vytěžen jeden z devatenácti oficiálních základních kamenů pražského Národního divadla, opatřený nápisem "Buchlov". Vylámání a opracování kamene se ujal místní kamenický mistr Jindřich Náplava s dvanácti pomocníky. Odvoz hotového kamene z Buchlovic na staroměstské železniční nádraží byl proveden honosným způsobem. Několikastupý průvod v čele s P. Dvořákem, šesti ministranty a za hojné účasti občanů všech okolních vesnic, krojovaných družiček, mládenců a školní mládeže se vydal směrem ke Zlechovu. Kámen na voze obklopovaly květiny a věnce se stuhami v národních barvách. Vůz táhlo trojspřeží vyšňořených koní, vše za provolávání plamenných hesel a zpěvu národních písní.

Autor: Bořek Žižlavský