Naleznete ji několik málo stovek metrů východně od zříceniny stříleckého hradu. Již nějaký čas je neodmyslitelnou součástí sedmikilometrové naučné stezky „Příroda a okolí Střílek", jež vznikla díky nadšeným stříleckým patriotům, pod záštitou obce Střílek a Zlínského kraje. Jednotlivá zastavení s informačními panely jsou v péči střílecké základní a mateřské školy, zastoupené její obětavou ředitelkou Ludmilou Ludvovou.

Naučnou stezkou ze Střílek, od tamního unikátního barokního hřbitova, stoupáte okrajem lesa, odkud máte jako na dlani samotné městečko s jeho pamětihodnostmi kostelem a zámkem a zvlněnou krajinu rodící se Hané, završenou obrysy litenčických kopců. Kráčíte kolem tajemných Čertových kamenů, jejichž pozoruhodné tvary mohou v návštěvnících vyvolávat různé představy. V jednom z balvanů se nachází vícero zaoblených otvorů, v nichž prý bývá slyšet šumění podzemní vody. Od Zeleného obrázku, zobrazujícího sedící Pannu Marii s Ježíškem, je to kousek k nepatrným zbytkům zmíněného hradu, založeného v polovině 13. století významným moravským velmožem Smilem. Jeho dávnou rozlohu a význam už připomínají jen zbytky mohutné štítové zdi s nárožní věží a dosud hluboké příkopy obtáčející hradní jádro.

Jestliže vám už vyprahlo, občerstvěte se vodou z prý nikdy nevysychající kamenné ‚studýnky' pod hradem. K dispozici máte několik hrníčků opatřených kresbami a nápisy. Na spodní straně jednoho z nich čteme: „Kdo mě ukradne, tomu prdel upadne." U studánky můžete navíc pozorovat drobné korýše, ropuchu, kuňku, rosničku a skokana, mloka i čolka.

Naše studánka není ale jen tak obyčejným vodním zdrojem. Je obestřena hned několika pověstmi. Jedna z nich praví, že se u ní zjevuje dávná hradní paní v čase mezi polednem a jednou hodinou. Před mnoha lety se s ní měl setkat jeden střílecký dřevař, který se občerstvoval planými třešněmi z blízkého stromu. Paní se na něj upřeně dívala a s příchodem třinácté hodiny se její přízrak rozplynul.

K hradní paní se váže stará zkazka. Za starých časů žil na hradě pán s mladou ženou. Když odjel do války, paní začalo být smutno, a tak se spustila s mladým potulným harfeníkem, který ji svým muzikantským umem dočista okouzlil, s nímž utekla. Po návratu z bojů žil hradní pán na Střílkách sám a snažil se na ženu zapomenout. Po letech se nevěrnice vrátila s malou dcerkou, ale v otrhaném oblečení ji už nikdo nepoznal. Pacholci ji coby žebračku odehnali od brány. Žena se ze zoufalství vrhla do hluboké vody blízkého rybníčku Luže. Topící se dítě už poddaní nezachránili, ale ženu přivedli před hradního pána. Ten ji poznal a po zásluze ji nechal uvrhnout do hladomorny, kde zemřela.

Za nějaký čas se umrlá začala opět vracet na hrad a do jeho okolí jako bílá paní. Lidé ji vídávali v pravé poledne u Luže, hledající své utopené dítě.

Jiná příhoda se tu stala stařečkovi Brňákovi, který odvážel na voze dříví. Úderem dvanácté hodiny na věži stříleckého kostela se koně najednou zastavili a nechtěli pokračovat dál. Stařeček tedy bezradně stál, nikoho neviděl, ale zdálo se mu, jako by cítil přítomnost cizí bytosti. Po hodině se koně z ničeho nic rozjeli a pokračovali s odvozem plné fůry.

Autor stříleckých pověstí, Julius Skřítek, uvádí příběh někdejšího zámeckého zaměstnance stařečka Svobody, „který šel jednou po cestě pod velkou hradní zdí kolem odpočívadla u studánky. Proti němu šla neznámá, po starosvětsku divně oděná paní. Stařeček myslel, že je to nějaká vrchnostenská návštěva, a jako správný zaměstnanec zámku uctivě pozdravil. Paní jen pokynula hlavou, a když jej minula, obrátil se, aby si neznámou prohlédl, ale paní byla pryč".

SOUVISEJÍCÍ Klimešova studánka nad Kudlovickým potokem

Autor: Bořek Žižlavský