Budova vyhořela okolo roku 1810. V současnosti je neobydlená a je to na ní už na první pohled znát.

Starobylá, kamením do kruhu roubená studánka a potůček zvaný Beeza z ní vytékající, tvořily již ve 13. století hranici majetku velehradského kláštera, jak je uvedeno v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1228. Definitivní vyřešení hranic kláštera s napajedelským panstvím ale přišlo až v roce 1702 vytyčením hranic prostřednictvím hranečníků. Voda ze studánky dále odtéká do Jankovického potoka, jemuž se dříve říkalo Bystrý.

Samotný Králův stůl je významným orientačním bodem v této části Chřibů a nachází se asi tři kilometry od Bunče směrem na Modrou. Nadzemní část pískovcového balvanu je očividně hrubě opracována lidskou rukou. Jeho delší osa je orientována ve směru severojižním. Délka činí 263 cm, šířka 187 cm a nad okolní terén vyčnívá asi 100 cm. V sousedství „stolu" pozorujeme několik opracovaných menších kamenů, tzv. laviček, které již nejsou na původním místě. V půdorysném profilu je kámen opracovaný do tvaru hlavy možná posvátného zvířete snad býka. Bokorys se podobá kovadlině.

Králův stůl je některými badateli považován za megalitický dolmen, jenž měl sloužit jako vizír na stanovení dnů rovnodennosti a slunovratu. Podle dalších se mohlo také jednat o bývalé kultovní místo, později sloužící k inauguraci slovanských panovníků. Dominantní kámen však s jistotou plnil po staletí funkci přirozeného mezníku cisterciáckého kláštera na Velehradě a v kraji musel být znám již dávno předtím.

Autor moravské topografie z roku 1793 Franz Josef Schwoy praví, že „při silnici od Hradiště od Zdounek leží onen velký, plochý kámen, Králův stůl zvaný. Označuje rozhraní mezi panstvím velehradským a napajedelským. Vykládá se o něm, že u něho staromoravský král hodoval. Jiný vztyčený kámen, na kterém je vydlabáno kolo, stojí nedaleko odtud a znám jest názvem moravským, mejto. Tuto bylo druhdy povozům, kolemjedoucím, platiti clo". Topograf Wolný v roce 1838 uvádí, že „který z našich králů u stolu hodoval, se ani lidová pověst nezmiňuje".

Pokusy o odhalení tajemství Králova stolu trvají dodnes. Zkoumání tesaných znaků na jeho povrchu je předmětem roztodivných úsudků. Může prý jít i o runové písmo vytvořené Kelty mezi 4. stoletím př. n. l. do prvních let letopočtu nového. Kámen měli používat jako astronomickou observatoř, jíž měřili čas a používali ji jako kalendář.

Bzenecký badatel Karel Mičulka nabízí řešení, opírající se o znaky zjištěné dr. Stanislavem Štěrbou v devadesátých letech minulého století. Při porovnání Králova stolu s podrobnější mapou Chřibů a okolí se nápadně podobá tvar pravé strany kamene toku řeky Moravy. Tvary některých znaků podle vrstevnic, vrcholů hor, horských hřebenů, údolí, vodních toků a cest v mapě prý přímo zapadají do tváře krajiny, jiné znázorňují polohy významných míst.

Asi pět set metrů od Králova stolu po silnici směrem k Bunči odbočuje lesní silnička do Jankovic. Tomuto místu se říká U dubu. „Stával zde věkovitý dub. Už v roce 1866 byl tak mohutný, že starý Kylhof, co škole odrostlý chlapec, se za ním ukrýval, když pozoroval prajze pochodující na Hradišť," vzpomíná někdejší jankovický písmák Josef Župka. Asi před čtyřiceti lety byl velikán pokácen při elektrifikaci revíru. Nepodařilo se ho zachránit, jen název po něm zůstal.

Jestliže zavítáte ke Královu stolu, zastavte a projděte se k malebné studánce. A stejně jako my můžete odhrnout napadané listí na její vodní hladině, chvíli posečkat a poté se plnými doušky osvěžit její příjemnou chutí.

Související Studánky vypravují příběhy: Studánka Prusinovka

Autor: Jiří Blaha