Ještě v roce 2009 byla tato prostá kamenná studánka ozdobou lesa. O rok později jsme místo ní našli jen její torzo s vyvěrajícím pramenem vody, odtékající žlebem dolů do Kudlovického potoka. Zda byla zničena při lesní těžbě nebo pádem vyvráceného stromu, můžeme se jenom domnívat. Vlhkou oblast pod pramenem navíc rozryla divoká prasata. Stejně jako i jiné chřibské studánky, jež potkal podobný osud, čeká i ta po Sklepiskem na dobrého člověka, který by si jí všiml a opravil ji.

Podle tradice a letitých závěrů členů Archeologického spolku Starý Velehrad má být nedaleké Sklepisko pozůstatkem výšinného hradiska pravděpodobně velkomoravského původu. Nerovnosti v terénu připomínají dodnes zbytky valů. Ještě před necelými deseti lety byl na samém vrcholu k vidění ve skále vytesaný otvor, jehož změřená hloubka činila téměř osm metrů. Lokalitu uvedl do literatury v roce 1930 významný člen výše jmenované společnosti, archeolog a badatel Karel Hanák.

O Sklepisku se vypráví několik starých zkazek. O jedné z nich se dočítáme v zápiscích někdejšího jankovického písmáka Josefa Župky. Ten, coby místní hrobník, očekával na hřbitově někdy v roce 1958 příchod smutečního průvodu. Když se dočkal, přistoupil k němu starší muž, představil se jako bratr zemřelé a navíc jako rodák z Jankovic. Jmenoval se Malenovský. Jeho praděd Malenovský byl prý jankovickým fojtem.

„Pradědu jednou pozvali do kláštera na Velehrad," rozhovořil se starší muž, „aby řídil povoz s neznámým nákladem zakrytým plachtou. Na vůz k němu přisedli dva muži, kteří připomínali převlečené mnichy. U Traplic mu zavázali oči a jeden z nich sám řídil povoz. Když přijeli na určené místo v lese, sňali mu šátek z očí a společně se pustili do kopání jámy.

Poté do ní uložili jakési truhlice, jámu zasypali a řádně zamaskovali. Staříček Malenovský chtěl zjistit, kde se přibližně nachází, a tak předstíral, že si musí odskočit. Poodešel a kapesním nožem udělal několik znamení na kořeny stromu. Po návratu mu ti dva opět zavázali oči a stejnou cestou se vraceli domů. Na Velehradě se zavázal slibem mlčenlivosti a byl propuštěn.

Po žních se praděd vrátil na ta místa, která navštívil s převlečenými mnichy, ale zářezy na kořenech stromu nenašel. Své tajemství pak svěřil svému synovi a ten poté dalšímu. Jiní Malenovští už poklad nehledali."

„Popisovaný příběh," píše Josef Župka, „může pocházet z josefínské doby, kdy byl velehradský klášter zrušen. Dá se předpokládat, že mniši chtěli aspoň část cenných věcí uchránit před zabavením, a tak je mohli uložit právě zde, na Sklepisku."

Autor: Jiří Blaha