Na hájovně žila asi padesát let rodina dřevorubce Václava Snopka, velkého vypravěče, znalce lesa a okolí, jenž nikdy nikoho nezarmoutil. Dokázal poutavě vyprávět o svých bohatých zážitcích jak svým kamarádům myslivcům, tak mladým lidem, které učil mít rád přírodu a chránit ji. Za Snopkova života byla studánka pokaždé upravená a sloužila čistou vodou lidem i zvěři. V současnosti bývá zasypaná listím a zejména v suchém období někdy i bez vody.

V blízkosti pramene stával ještě v polovině minulého století malý dřevěný kříž, jenž stářím zanikl. Připomínal prý neštěstí, které se stalo někdy ve třicátých letech 20. století. Tehdy tu zabil padající strom lesního dělníka Stolaře z Kostelan.

Málokdo asi ví, že kouzelné okolí studánky a hájovny je spojeno s nechvalně proslulým dobrodruhem, loupežníkem a zločincem, Johanem Georgem Graselem, jehož příjmením (hovorově „grázl") bývá obecně nazýván člověk, který se chová jako darebák a hulvát. Nejprve si však povězme, kdo to vlastně ten Jan Jiří „grázl" byl.

Narodil se v roce 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic. Jeho otec, povoláním pohodný, se přiživoval krádežemi a v podobném duchu žila i jeho matka. Za své činy byli i vězněni. Mladý Grasel byl už od mládí několikrát trestán za zlodějinu a sotva dospěl, stal se vedoucím loupežnické bandy, která se neštítila vůbec ničeho. Během svého krátkého života se podílel na více než dvě stě loupežích a jsou mu přisuzovány dvě vraždy. Byl několikrát chycen, ale pokaždé se mu podařilo nějak uprchnout. Většinu lupu nerozdal chudým, jak tvrdily legendy, ale prohýřil při divokých pitkách.

Jeden z jeho zadržených kumpánů ho výstižně charakterizoval slovy: „…mluví plynně německy a česky, je smělý, silný a zručný. Nejraději má ženské sukně a tanec. Mezi loupežníky je přísný, při vloupáních všeho druhu neobyčejně šikovný. Přesto, že neumí číst ani psát, má velice dobrou paměť".

Na základě lsti a zrady své bývalé milenky byl v rakouském Martersdorfu v roce 1817 polapen a spolu s ním i šedesát šest lupičů jeho smečky. Po soudním líčení byl odsouzen k trestu smrti provazem a za přítomnosti asi šedesáti tisíc zvědavců 31. ledna 1818 pod vídeňskými hradbami veřejně popraven. Před vykonáním rozsudku prý pod šibenicí ještě zvolal: „Kdo je tady od Kroměříže, slyšte. V lese u Kostelan, v místě Na Písku je pod velkými duby zakopán poklad".

Zda někdo od té doby tento poklad hledal, nevíme. Pokud by byla zkazka pravdivá, je docela možné, že tam ještě někde u roubené studánky, u starých zdí hájovny či pod letitými stromy čeká na svého objevitele.

Zmínku o Kostelanech při Graselově popravě vyprávěla zdejšímu Františku Buksovi jeho stařenka Vojtášková, narozená v roce 1862. Traduje se, že tuto informaci do Kostelan přinesla stařenka Krůtilová, která jako mladé děvče sloužila v 19. století ve Vídni. Domů ze služby se vrátila s dvěma dětmi. Jejich otcem měl být jeden z tehdejších vídeňských katů.

Povědomost o „grázlovi" přežívá další a další generace, aniž si kdo uvědomuje, kdo se pod tímto zlidovělým příjmením skrývá. Vzpomínám, jak nás malé kluky potkal na cestě do lesa pantáta Melichárek, kterému jsme říkali Enofák. Vezl na tragači seno z Bunče a my jsme šli na výpravu za dobrodružstvím. Varoval nás, ať nechodíme hluboko do hor, protože můžeme potkat loupežníka „grázla", který bere malé děti.

Autor: Jiří Blaha