Studánku najdete ve zbytcích vzrostlého bukového lesa, poznamenaného intenzivní těžbou. Už na první pohled je zřejmé, že není udržovaná, i když by si to svojí vydatností i umístěním v působivé, nehluboké lesní strži určitě zasloužila. Šerifem trampské osady, podle kterého je studánka pojmenována, byl Josef Sklenařík z Halenkovic, narozený v roce 1912.

Jak jsme již předeslali, od studánky je to jen několik málo stovek metrů k Budačině, prohlášené roku 1966 přírodní památkou. Na jedné ze skal je umístěna pamětní deska Antonína Rozsypala, zakladatele blízké lesní rekreační osady.

Skály na Budačině.

Ke skalisku se vztahuje pověst o pobytu zbojníků Ondráše a Juráše, přepadajících kupce projíždějící po sousední stezce. Po odchodu z Valašska přešli do Chřibů a úkryt jim poskytla právě budačinská jeskyně a studánka posloužila coby nejbližší zdroj pitné vody. Nad skálou bývala hluboká jáma zvaná Propast. Zbojníci do ní zavírali zadržené panstvo, když čekali na výkupné. Při jednom přepadení se jim prý dostala do rukou manželka majitele napajedelského velkostatku, Jana Rotala, Alina. Obrali ji o šperky a požadovali výkupné. Manžel odmítl zaplatit. Z obavy před vyzrazením chtěli ženu zabít. Ondráš a Juráš se jí před svými druhy zastali a pustili ji, když slíbila, že je neprozradí. Protože loupeže neustávaly, bylo povoláno vojsko, které nakonec zbojníky pochytalo. Všichni byli odsouzeni na smrt. Alina si vzpomněla, jak se k ní Ondráš s Jurášem zachovali, a nabídla jim milost za slib, že zanechají loupení. A tak se i stalo. Rotal jim daroval kus lesa, kde se usídlili a vybudovali novou vesnici. Na památku šlechetné hraběnky ji nazvali Alinkovicemi, později Halenkovicemi.

Podle jiné pověsti chtěl jinak bezohledný a hamižný Rotal zbavit Chřiby zbojníků. Najednou toho však nebylo třeba, protože se roznesla zvěst, že zbojník Ondráš, zastánce chudého lidu, sužovaného Rotalem, je mrtev. Neohroženého mstitele panské zvůle měl zabít jeho druh Juráš. Ondrášova milá Anča přivedla na Budačinu Rotalovy dráby, čímž se pomstila za Ondrášovu smrt. O vůdci zbojníků se vyprávělo, že je nezranitelný. Jenom vlastním obuchem prý je možno ho zabít. A toho Juráš využil. Ostatní pronásledovaní členové zbojnické tlupy se rozutíkali po okolí, ale někde měl po nich zůstat naloupený poklad.

Sběratel pověstí Julius Skřítek píše, jak byla část zbojnického pokladu objevena. Slyšel to od stařečka Čagánka z Kostelan. Jeden z utečených zbojníků se vrátil do rodného valašského kraje, kde přespával u jednoho člověka. Držel u sebe plán, popisující místo ukrytí pokladu na Budačině. Zbojníkův hostitel však po pokladu zatoužil, plán mu ukradl a vydal se jej hledat. Ubytoval se v chaloupce v Kostelanech, obývané pohostinným chudým podruhem. Host se po několika dnech začal vyptávat na cestu k Budačině a také se zmínil o účelu své návštěvy v Chřibech a o plánu místa uložení pokladu. Hostitel si uvědomil, že má pod svou střechou zloděje, který chce získat to, co je určeno chudému lidu v chřibských lesích. Plán úkrytu obkreslil a ještě v noci vyrazil hledat poklad sám. Brzy ho našel a ještě do rána byl doma, aniž by nepoctivému cizinci co prozradil. Ten několik dnů marně chodil a hledal skrýš. Po neúspěšném hledání se poté vrátil domů. Nálezce o svém nálezu mlčel, ale později se raději odstěhoval z Kostelan na druhou stranu Chřibů. Na Košíkách si postavil domek, přikoupil kus pole a spokojeně hospodařil. V Halenkovicích se vypráví zase jiná pověst o zbojnících z Budačiny, jež obývali tamní jeskyni.

Pověst říká, že loupežníci obírali jen bohaté a chudým neubližovali. Vůdce zbojnické bandy měl prý velmi pohlednou milenku Alinu, zároveň se mu však líbily i jiné dívky. Alině se jeho počínání nelíbilo a svému milému se pomstila. Prozradila vrchnosti místo zbojnického úkrytu a pak už bylo jen otázkou času všechny pochytat a následně popravit. I tak může skončit velká láska…

Související Studánky vypravují příběhy: Studánka U Mísy Metodějova studýnka

Autor: Jiří Blaha