V kamenné jeskyňce nad ní vidíte sochu Panny Marie. Vedle studánky je umístěn velký železný kříž. Prý ji snad postavili dva bratři někdy na přelomu 19. a 20. století z vděčnosti za uzdravení své matky. Voda ze studánky vtéká do Kudlovického potoka.

Náš pramen je víceméně součástí areálu Rozsypalovy lesní osady, vybudované drogistou Antonínem Rozsypalem z Kroměříže ve třicátých letech minulého století. V tomto tichém zákoutí krásných luk, mezi lesy Kudlovické doliny, se mu za pomoci přátel podařilo vybudovat během několika let středisko tábornického života pro mládež. Postavil nejdříve dřevěné chatky, pak restauraci s ubytovnou a koupaliště, napájené vodou z potoka, tekoucího z kostelanských svahů. O sobotách a nedělích se na Habeši, jak se tomuto místu taky dodnes říká, scházely stovky lidí. A proč tento název? V té době, psal se rok 1936, napadli italští fašisté Habeš, svobodnou zemi na africkém kontinentu. V upomínku na agresi a tragédii hrdinného národa nazval jeden z návštěvníků toto kouzelné místo Habešem.

Vlastenec Rozsypal nechal zhotovit jako symbol osady sochu T. G. Masaryka s nápisem Lesní škola mládeže. Před německými okupanty byla včas zakopána a po skončení války znovu postavena. V padesátých letech byla odstraněna, jako většina jiných soch našeho prezidenta Osvoboditele. Kde socha skončila, nevíme.

Za druhé světové války bylo celé rekreační středisko zabráno německou armádou a proměněno na rehabilitační zařízení pro raněné frontové vojáky nacistické branné moci. Přes léto bylo navíc využíváno příslušníky Hitlerovy mládeže, kteří tu cvičili bojové hry. Na vrcholu Kameňáku dodnes stojí kamenné posezení, jež si tu nechal postavit německý velitel střediska z Habeše.

Antonín Rozsypal také koupil dřevěný barákový tábor, který zbyl nad Habešem při cestě do Kvasic po firmě, budující před válkou nedalekou dálnici. Plánoval tam vybudovat základnu revolučních sil, bojujících proti okupantům. Byl členem ilegální skupiny „500", vedené majorem četnictva Střihavkou. Do skupiny se vloudil agent gestapa František Klimeš, jenž skupinu zradil. Její členové byli nato popraveni. Rozsypal ukončil svou životní cestu v elektrickém oplocení koncentračního tábora Mauthausen. Po roce 1948 využíval Rozsypalovu lesní osadu jako rekreační a školicí zařízení n. p. Svit Gott- waldov. V roce 1991 bylo celé zařízení vráceno potomkům majitele, dále prodáno a v současnosti je uzavřeno a nachází se v nevalném stavu.

Nedaleko u silnice ke Kostelanům stojí dřevěná boží muka s obrázkem Panny Marie a o pár kroků dál malý kamenný pomníček. Na tomto místě se v roce 1940 zabil na kole hajný Josef Bernovský z Košíků.

Při silnici vedoucí z Kudlovické doliny na Kostelany, na úbočí kopce Vražec, stával do roku 1980 mohutný dub. Měl pamatovat švédská vojska, táhnoucí přes Chřiby z Kroměříže do Uherského Hradiště během třicetileté války v roce 1643. Jeho stínu prý využívali zbojníci z Budačiny při čekání na panské kočáry, jedoucí po nedaleké Hradské cestě. A také zde rád sedával kroměřížský Jindřich Spáčil.

Autor: Jiří Blaha

SOUVISEJÍCÍ Studánky vypravují příběhy: ‚Studýnka' pod hradem