Při té příležitosti mu v pátek 21. prosince odhalili v jeho rodné obci pamětní desku, na jejímž zhotovení se podílela rovněž Pavlova manželka Jana. Ta, jako profesionální grafička, zpracovala grafický návrh. Dílo pak vzniklo v místním kamenictví Karla Trtka. Pietního aktu na tamní radnici byl přítomen nejen velký zástup Nivničanů, ale také lidé ze střeleckého oddílu, kteří stáli u úspěchů Pavla Soukeníka v jeho začátcích, i ti z období jeho nejvýraznějších sportovních úspěchů. Kromě někdejších trenérů Antonína Jílka a Karla Smetany se odhalení pamětní desky ve vestibulu radnice zúčastnili také starostka Vladimíra Kaislerová a Josef Slinták.

„Jsem moc ráda, že jsme si mohli připomenout, jak velká osobnost Pavel byl," řekla starostka před dojatými hosty, mezi nimiž nechyběly Soukeníkova manželka Jana, dcera Vanda, jeho rodiče a bratr s rodinou. Do Nivnice přijeli zavzpomínat také představitelé Českého střeleckého svazu, v čele s prezidentem Petrem Barochem, či státním trenérem Vladislavem Šaňákem, který v minulosti stál u úspěchů Pavla Soukeníka. Dorazil také jeho kamarád Petr Kůrka, několikanásobný mistr světa, trenér své dcery Kateřiny Kůrkové Emmons a současný trenér australské reprezentace.

„Oslava Pavlových nedožitých padesátin se měla konat v půli listopadu, ale právě kvůli tomu, že pan Kůrka mohl až nyní, jsme ji přesunuli na prosincový termín," upřesnila nivnická starostka. Ta, kromě jiných, poděkovala také Antonínu Bartkovi, hlavnímu organizátorovi vzpomínkové akce a Josefu Novotnému, bratranci Pavla Soukeníka i majiteli zámku Nový Světlov, kde se večer poté konalo setkání a posezení hostů a přátel sportovní střelby. Při vzpomínkové akci na obecním úřadě v Nivnici byl mezi přítomnými velký zájem o vystavené fotografie ze střelcova sportovního i soukromého života. „Bohatá účast mě velmi mile překvapila. Nečekala jsem, že přijde tolik lidí. Hlavně mě ale těší, že přijeli Pavlovi trenéři a jeho kamarádi střelci, kteří tady byli před lety. Jsem ráda, že se v Nivnici objevili znova," poznamenala Jana Soukeníková.

Tři otázky pro Janu Soukeníkovou

Od koho vlastně vyšel prvotní impulz vzpomenout na vašeho manžela pamětní deskou.

Od Pavla Bartka, který to všechno zorganizoval, za což jsem mu velice vděčná.

On vás také oslovil, abyste vytvořila grafický návrh?

Protože jsem vlastně profesionálka, přišla jsem s tím, že si to navrhnu sama. Nechtěla jsem, aby to dělal někdo jiný.

Kdo vybral prostor pro konečné umístění pamětní desky?

To jsem byla já. Chtěla jsem, aby deska byla na důstojném místě, proto také vedle Jana Amose Komenského. Prostě jsem přišla na obecní úřad, prošla si budovu, řekla, kde by podle mě bylo vhodné desku umístit a paní starostka s tím souhlasila.

Pavel Soukeník se narodil 15. listopadu 1962. Sportovní dráhu začal ve šlépějích svého otce, jako řecko-římský zápasník. Jeho spolužáci Antonín Bartek a Miroslav Michalec ho však posléze zlákali na přebor základní školy ve vzduchovce, kde poráží žáky, věnující se sportovní střelbě dva roky. Nivnická základní organizace SVAZARmu (Svazu pro spolupráci s armádou) je v té době nejlepší v okrese a vychovává spoustu vynikajících sportovních střelců. Pod vedením trenéra Jílka se Pavel Soukeník stává ve svých 14 letech přeborníkem Jihomoravského kraje. Vypracovává se do družstva juniorů střeleckého klubu Nivnice, které v té době pravidelně soutěží v I. Národní střelecké lize. V té Pavel Soukeník třikrát vítězí. Základní vojenskou službu nastupuje do střediska vrcholového sportu Rudé hvězdy Praha se sídlem v Plzni. Po krátké době se stává juniorským reprezentantem ČSSR. Ve svých 20 letech se účastní Mistrovství Evropy v Římě, kde získává dvě medaile. Bronzovou v juniorské soutěži jednotlivců a zlatou s titulem Mistra Evropy v soutěži družstev. Později v kategorii mužů získá evropský mistrovský titul ještě třikrát. Navíc je držitelem platného světového rekordu v třípolohovém závodě 3×40 ran (vleže, vkleče, vestoje). V roce 1988 se také účastní olympijských her v Soulu, kde v závodě Libovolná malorážka 60 ran vleže končí na výborném čtvrtém místě. 17. prosince téhož roku umírá při dopravní nehodě, když na okraji Bučovic předjíždí autobus.