Horní Němčí Byla sice sobota odpoledne 10. listopadu, ale v základní škole v Horním Němčí se to přesto hemžilo lidmi. Nepřišli tam však kvůli vyučování či rodičovským schůzkám. Přilákala je zvědavost. Přišli se podívat, jak vypadá ona čerstvá stoletá jubilantka, jejímiž třídami drtivá většina z nich v minulosti prošla. Nechyběl mezi nimi ani dnes už pedagog ve výslužbě František Slavíček z Uherského Brodu, jenž právě tam zahajoval na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století svoji učitelskou kariéru.

„Na to se nedá zapomenout, už proto, že šlo o moji první školu, moji první učitelskou lásku. Právě tam jsem poprvé oslovil své první žáky," poznamenal kantor Slavíček v sobotu krátce po vstupu do někdejší školní budovy.

Zajímavý životní příběh budovy se začal psát v roce 1908, kdy se o její stavbě rozhodlo. Stavit se ale nezačalo v roce 1911, ale až v březnu 1912. „Kvůli rozsáhlým povodním na Kunovicku v roce 1910 totiž došlo k vyčerpání zásob cihel v regionu, proto se stavět začalo o rok později," vysvětlovala kronikářka Horního Němčí Uhrová. Předtím ale, než během šesti měsíců v roce 1912 patrová moderní budova vyrostla, bylo nutné sehnat na její vybudování kapitál. Rozpočet na stavbu činil tehdy 70 tisíc korun. Naštěstí pro Horněmčany i pro školu samotnou byl tehdejším starostou obce František Čech. Kromě toho, že stavbu řídil, údajně navrhl i její plány, se zásadní měrou postaral o sehnání peněz na stavbu. „Spolu s říšským poslancem Cyrilem Stojanem jel o ně prosit do Vídně samotného císaře pána. Na udělení audience tam ale musel dva dny čekat. Za tu dobu utratil všechny své peníze, a tak musel jít domů z Vídně pěšky," prozradila kronikářka. Potřebnou částku se nakonec podařilo dát dohromady díky celé řadě dárců. Na stavbu objektu z 240 tisíc cihel nakonec finančně přispěla zemská školní rada a deseti tisíci korunami také kníže Lichteinstein. Ten škole také věnoval dvě sochy, a to sv. Petra a Pavla, které jsou dnes umístěny před vchodem do kostela. Do výklenků místo nich byly později usazeny busty prvního prezidenta republiky T. G. Masaryka a učitele národů J. A. Komenského. V období II. světové války byla Masarykova busta z výklenku školy sundána a zakopána. Po skončení války byla vrácena na původní místo. V 50. letech minulého století se však objevily snahy o opětovné odstranění busty prvního československého prezidenta. Díky podpoře obyvatel však setrvala na svém místě dodnes.

Aby budova školy mohla i v dalších desetiletích plnit svůj účel, nevyhnula se v posledních letech řadě rekonstrukčních zásahů. „Za přispění Zlínského kraje došlo před třemi lety k výměně všech oken a zateplení půdního prostoru školy. O rok později se rovněž za přispění Zlínského kraje podařilo opravit její střechu i kotelnu. Letos jsme z větší části opravili fasádu. V příštích letech ještě dojde k zateplení zadní části budovy a rekonstrukci topného systém. Hejtman slavil šedesát let, musel se omluvit, a tak poslal místo sebe mě," uvedl starosta Horního Němčí Lumír Kreisl.

Současným ředitelem pětitřídky, kterou navštěvuje 72 žáků, je 35letý Břetislav Lebloch. Ten tvrdí, že pro školu v Horním Němčí byly za oněch 100 let její existence klíčové dvě věci. „Její samotné postavení, které se událo v extrémně krátkém čase a za velké podpory mecenášů z knížecí rodiny Liechtensteinů, i to, že naše škola přestála veškeré změny a reformy, které české školství za těch sto let potkaly," konstatoval ředitel Lebloch, jenž v sobotu zorganizoval v kulturním domě v Horním Němčí slavnostní odpoledne. V programu před zcela zaplněným hledištěm účinkovali místní školáci. Jinak by si snad vzpomínku na vysvěcení a otevření školy z 22. září 1912 nebylo možné představit.

Tři otázky pro ředitele ZŠ Horní Němčí

Co bylo podle vás nejdůležitější pro ZŠ v Horním Němčí za oněch uplynulých 100 let?

Těžká otázka pro někoho, kdo je ve škole v Horním Němčí druhým rokem a přitom neustále v poklusu. Bylo by lepší se zeptat někoho, kdo je na zdejší škole delší dobu. Momentálně je ale, stejně jako na ostatních školách, vše postaveno na počtu žáků, kterých je bohužel stále nedostatek, s tím je spojen i nedostatek finančních prostředků, který do školy přichází ze státu. Postavení zřizovatele, tedy obce, je v takovém případě dosti složité. Malé obce bojují se svými rozpočty, ale zároveň vědí, že škola je pro obec důležitá. A to nejen z hlediska vzdělávání, ale nakonec i z hlediska demografického vývoje v obci a také jako kulturní instituce. Pokud bych přece jen měl zmínit nejdůležitější věci, které naši školu za oněch sto let potkaly, zmínil bych především dvě: její postavení, které proběhlo v extrémně krátkém čase a za velké podpory mecenášů z knížecí rodiny Liechtensteinů, a dále to, že naše škola přestála veškeré změny a reformy, které české školství za těch sto let potkaly.

Ředitel ZŠ Horní Němčí Břetislav LeblochJakou největší devízu si s sebou nesou školáci při přestupu z prvního stupně v Horním Němčí na stupeň druhý do ZŠ a ZUŠ Dolní Němčí, v čem jsou dobří?

Opět velmi těžká otázka. Pokud ale mohu soudit, tak kromě znalostí si naši žáci odnáší do vyšších ročníků nejrůznějších škol, protože neodcházejí pouze na ZŠ a ZUŠ do Dolního Němčí, ale čím dál častěji také například na jazykovou ZŠ UNESCO v Uherském Hradišti nebo na gymnázia či sportovní škol, především ryze pozitivní zkušenost z téměř rodinného soužití všech osob na naší škole. Žáci všech ročníků jsou v neustálém kontaktu, každý každého zná. Pořádáme řadu společných akcí celoškolních, mezitřídních, při kterých starší pomáhají mladším a mladší se stávají důležitými a rovnocennými partnery ve smíšených týmech nebo družstvech. Schopnost komunikovat v týmu a najít uplatnění pro každého člena skupiny je v dnešním světě velmi důležitá. Stačí se podívat, jakým způsobem jsou formovány týmy manažerů v největších firmách vždy jde o spolupráci, o nalezení nejlepších vlastností jednotlivce a jejich využití pro společný cíl. V tomto, alespoň pokud mohu po krátké době mého působení na škole soudit, jsou naši žáci dobří a troufám si tvrdit, že i výjimeční.

Jak vidíte budoucnost školství v naší vlasti?

Nevím, zda jsem oprávněn hodnotit situaci ve školství, a už vůbec si nejsem jist svou kompetencí při předvídání budoucnosti české vzdělávací soustavy. Přesto si dovolím říct, že české školství se nachází na křižovatce. Na té křižovatce ovšem stojí už několik dlouhých let a jako by nevědělo kudy kam. Neustálé legislativní změny vedou často ke zbytečným byrokratickým procesům, které dnešní pedagog musí provádět na úkor svého hlavního poslání a to považuji za velkou chybu. Nejen školství by potřebovalo alespoň na několik let legislativní jistotu v podobě neměnných zákonů.