„Začínáme hluboko v pravěku,” říká archeoložka Dana Menoušková, která připravila úvodní část výstavy. „V té době bylo dnešní Hradiště jezerní krajinou, protkanou slepými rameny řek, potoky a potůčky. Jezera a bažiny lidi odpradávna lákaly, a tak se i dnešní Uherské Hradiště kolem prvního tisíciletí před naším letopočtem stalo místem ukládání rituálních pokladů,” říká. Neustálým nanášením splavených hlín se postupně z vody začaly zvedat drobné, jen několikametrové ostrůvky, které se staly základem reliéfu dnešního města.

„Zdá se to být takřka neuvěřitelné, ale jen lidskou – tzv. antropogenní – činností se zem z doby 9. století pozdvihla do dnešních časů, například v ulici Hradební o celých 5 metrů. Takže nás od doby Velké Moravy nedělí jen úctyhodné jedno tisíciletí, ale i několik metrů odpadků a suti,” dodává s úsměvem archeoložka.

Nejen pravěk, ale také významné velkomoravské nálezy budou na výstavě připomínat pestrou archeologickou minulost současného Uherského Hradiště. „Ačkoli z vlastního historického jádra Hradiště nemáme doložené žádné velkomoravské pohřebiště, které by skýtalo drahocenné ozdoby a šperky tak jako v sousedním Starém Městě, můžeme se přesto pochlubit několika unikáty, které budou na výstavě představeny,” pokračuje.

„Ať už se jedná o křížky s vyobrazením Krista, velkomoravské šperky z hrobu v dnešní Hradební ulici či o doklady jezdecké vrstvy z dob počínající velkomoravské společnosti,” vysvětluje. To už se však pomyslně i doslovně ocitáme před branami města, které nám otevírají průhled do života středověké a raně novověké měšťanské komunity. Tato historicko-archeologická část je pak společným dílem Blanky Rašticové, Pavla Portla a Dany Menouškové.

Hradiště vzniklo jako pevnost

Hradiště bylo v polovině 13. století založeno jako pevnost a zůstalo jí až do roku 1782, kdy ji zrušil Josef II. Jak se hradby proměňovaly, dokládají dobové plány nebo veduty města. Vraťme se však na začátek. První zmínky o Hradišti máme z listin datovaných léty 1257 a 1258. Obě si návštěvníci mohou přečíst jak v latinském originále, tak v českém překladu. Historička Blanka Rašticová podotýká: „Pro chod a vývoj města byla důležitější ta druhá, v níž panovník uděluje městu základní práva a výsady. Jedním z nich bylo i právo útrpné, které vykonával kat. Jeho činnost dokládají předměty téměř hrůzné – popravčí meč, španělské boty, palečnice a cejchy.“ Návštěvníci se také dozví, jak se proměňoval název města nebo kdo vylepšil Hradišti jeho znak. Ostatně různé podoby znaku si prohlédnou na pečetích, praporu spolku vojenských vysloužilců nebo na cínové láhvi. O ní se traduje, že za možnost odběru dříví z chřibských lesů se v ní na hrad Buchlov nosily dva mázy vína, a to vždy na den sv. Alžběty v 9 hodin ráno.

Nedílnou součástí života měšťanů bylo náboženství. „Velkou roli v rozvoji hradišťské duchovní správy sehrály františkánský a jezuitský řád, jejichž stavební činnost přispěla také k architektonické podobě města. Nelze přitom pominout ani jejich významné podněty v oblasti kultury a školství,“ připomíná historik Pavel Portl. Do kostela mohou návštěvníci vstoupit i ve výstavním sále a spatří několik desítek církevních předmětů, pocházejících z hradišťských kostelů – Zvěstování P. Marie, sv. Františka Xaverského i sv. Jiří, který musel být pro zchátralost zbořen v roce 1785.
Vzhled středověkého Hradiště, sevřeného hradbami, se až do období barokního příliš neměnil. Kolem obou náměstí stály na úzkých parcelách gotické domy, uprostřed města byla radnice, jejíž základy pocházejí z 1. poloviny 14. století. Nejstarší dochovanou budovou je špitální kaple sv. Alžběty, postavená na počátku 15. století. Návštěvníky zcela určitě upoutají modely obou těchto staveb, které vytvořil Petr Titz.

Nechybí ani toaletní prkénko

Zájemce o historii zaujme pohled za zdi domu, do interiéru měšťanské domácnosti. Mezi předměty připomínajícími běžný život našich předků je unikátní dřevěné záchodové prkénko, které archeologové objevili při výzkumu v Hradební ulici. Nahlédnout lze i do ševcovské dílny. Je až s podivem, kolik nástrojů bylo zapotřebí pro výrobu obuvi – třeba barokních střevíců, které pro výstavu zapůjčilo Obuvnické muzeum ve Zlíně.

Do výstavy jsou zařazeny ukázky výtvarných podob města (od těch nejstarších – v historické části obě známé veduty, až po téměř současná – V. Vaculka, M. Boria, J. Trampota, J. Heřman…). S většinou obrazů, kreseb nebo grafik se už stálí návštěvníci Slováckého muzea určitě někdy setkali.
Výstava Uherské Hradiště – město královské vznikla ve spolupráci se Státním okresním archivem v Uherském Hradišti a je doplněna o řadu cenných a zajímavých dokumentů. Můžeme zmínit například tzv. postrkový pas, jímž se dříve lidé vypovídali z města.

Letošnímu výročí první písemné zmínky o Uherském Hradišti je věnována i výstava Uherské Hradiště – takoví jsme byli… Život města a jeho obyvatel se v průběhu věků vyvíjí a mění. Konec 19. a zejména 20. století přineslo řadu důležitých politických událostí, rozvoj průmyslu a hospodářství, změny v životě společnosti i rodiny. Historické fotografie, pohlednice i zajímavé dobové dokumenty zachycují nejen vzhled města, ale především život jeho obyvatel v uplynulém století v pestré mozaice od narození, přes školní léta, období dospívání, svatbu, osobní i pracovní život až po stáří.

Návštěvníky bezesporu okouzlí taneční pořádky z počátku století, stejně jako unikátní soubor honosných jmenovacích a blahopřejných dekretů udělených starostovi města Josefu Stanclovi.

O tom, jak se život Uherského Hradiště i Hradišťanů měnil, vypovídají nejen vystavené dokumenty, ale také autentické vzpomínky známých i méně známých osobností, které se ve městě narodily či v něm prožily svůj život. „Tyto vzpomínky byly shromážděny u příležitosti 700. výročí založení města v roce 1957 a měly být publikovány ve sborníku připravovaném na počest této významné události. K jeho vydání však nedošlo, a tak mají návštěvníci jedinečnou možnost se s částí z nich seznámit prostřednictvím naší výstavy,“ říká historik Pavel Portl.

Většina z vystavených pohlednic, fotografií a archiválií ještě nebyla veřejnosti prezentována, muzeum tak současně představuje své nové přírůstky; část vystavených fotografií byla zapůjčena ze soukromých rodinných archivů.