Sedmdesátý rok uherskohradišťské scény se tak rozjíždí ve velkém stylu.

Cena facky nominovaná na inscenaci roku

Režisér Břetislav Rychlík může být spokojený. Cena facky, kterou se souborem Slováckého divadla nastudoval loni před prázdninami, je skloňovaná ve všech pádech jako jedna z nejpozoruhodnějších událostí loňského roku. Divadelními novinami byla nominovaná na titul Inscenace roku mezi deset nejlepších u nás.

„Soubor bez výjimky vytáhnul souhru, citlivost a autenticitu hereckých výkonů o patro výš proti premiéře. Když jsme byli na podzim s Karlem Steirgerwaldem a ředitelem Národního divadla v Praze Janem Burianem na repríze v Hradišti, zíral jsem fascinovaně na ten soubor, jak umí dál na sobě a na roli ve prospěch celku pracovat. Ředitel Burian mi říkal, že je zajímavé, jak v Praze mnoho divadel včetně Národního míří výš, než dosáhnou, a že tady soubor mířil vysoko a dokázal to," říká spokojeně režisér, jenž v roce 1978 právě ve Slováckém divadle začínal.

A co říkají na nominaci mezi desítku nejlepších přímo v divadle? „Když uvážíme, že ročně vzniká v republice v téměř stovce souborů několik set inscenací, je naše nominace do první desítky opravdu jedinečným výsledkem," raduje se ředitel Igor Stránský a připomíná, že soubor Slováckého divadla se mezi nejlepší probojoval jako jediný zástupce regionálních divadel. Ostatní nominace tvoří především pražská divadla, dvě brněnská a po jednom má ostravské a liberecké divadlo.

Příští týden premiéra Studny světců

Už za týden bude mít v divadle premiéru první novinka letošního roku. Jde o baladický příběh Studna světců, který s Pavlem Majkusem a Irenou Vackovou v hlavních rolích studuje tým režiséra Igora Stránského.

Co si mají diváci pod novinkou představit? „To jméno v jistém smyslu zavádí i nezavádí zároveň; jde o zázračnou vodu ze studny světců, o ten zázrak prozření se samozřejmě jedná i nejedná však diváci uvidí sami," říká tajemně dramaturgyně Markéta Špetíková a prozrazuje i konkrétní detaily. „Studna světců se odehrává na irském venkově před několika staletími, lidé v ní žijí ve svém vlastním čase, což vede k určité koncentraci nebo usebrání. Není tam díky tomu nic, co by nás odvádělo od podstaty věci. Jeden příklad za všechny proč se konfrontovat s čímkoli menším, než se světcem, který skutečně vykoná zázrak, ne? V tom je ta hra jaksi uvážlivě, pevně odvážná." (kaj)