Barča Kristová, Vlkoš

Jeden takový se nám stal loni na silvestra, kdy jsme s úderem půlnoci zjistili, že šampaňské je zkažené a nedá se pít. Zachránil nás reklamní vzorek, který jsme kdysi se smíchem a otázkou: „Takový malý? Na co nám bude?“ přijímali od jedné známé. Dodnes se tomu smějeme, jak nám zachránila Nový rok celkem dvěma deci šampusu.

Miroslav Kužela, Bojkovice

K MDŽ, ostatně jako ke každému svátku ženy, patří kytička. Pár let zpátky, byla to sobota, spěchám pro ni, jako vždy na poslední chvíli, do Bojkovic, ale už je zavřeno. Tak honem do sousedního Slavičína. Tam stíhám, a i když pouze skromnou, už ji vítězoslavně vezu v papírovém kornoutu domů. Při gratulaci předávám však pouze papírový kornout, kytička z něho vypadla zřejmě ještě ve Slavičíně. Jak na takovou situaci bezprostředně reaguje žena, není třeba uvádět. Byl to víc než trapas, dnes však již braný, jak jinak, s humorem.

Emilie Morozová, Hluk

Jednoho dne byl na bráně zastrčen list. „Mami, máme na dvoře Jasmínku, ať Ti neuteče.“ Po otevření se kolem mne lísá velké štěně, které mělo velké tlapky jako malý medvídek. Jaké překvapení mne čekalo v kuchyni na stole. „Původ Slovensko, stáří půl roku, rasa hodící se pro baču ke stádu oveček, nikoliv na malý dvorek… Jasmínka se stačila u nás vyspat jednu noc a syn ji odnesl tam, kde ji vzal.

Marie Směšná, Uh. Hradiště

Při jednom obchodním jednání mě klient neustále oslovoval „paní Směšná“, až se do toho zapletl a oslovil mě PANNO Směšná. Zlomek vteřiny jsme oba předstírali, že jsem já nic neslyšela a on nic neřekl, až jsme propukli v hurónský a osvobozující smích. A začali si pro jistotu tykat.

Zdeňka Svobodová, Uh. Hradiště

Dceři se narodil chlapeček, ale protože za měsíc nato musela jít na operaci, miminko jesm hlídala já. Krmila jsem, přebalovala a prala jako za mlada. Když jsem šla s malým do nemocnice na kontrolu s nožičkami, u okénka se mě sestra zeptala, kde jsem rodila. Nemělo cenu ZASE vysvětlovat, kde a kdo je matka, odpověděla jsem už automaticky. Když na nás přišla řada a my byli odbaveni, sestřička mi sdělila. „Tak, maminko, chlapeček je v pořádku a můžete si ho zabalit.“ Prostě jsem převzala roli matky se vším všudy. A všichni mě to zbaštili.

Jitka Obálová, Zlechov

Chystali jsme se s dětmi do plavání . V šatně čekal tatínek, aby si vyzvedl své dítě. Při pozdravu DOBRÝ DEN jsem rozverně odpověděla ČAU, a teprve po chvíli jsem si uvědomila, že to není náš pan učitel. Začala jsem se moc omlouvat, ale skončilo to oboustranným smíchem.

Martin Král, Uh. Hradiště

Potkal jsem kamarádku bez jejího dlouholetého přítele a hned jsem se jí zeptal, kde má Petra, ona posmutněla a říká: „Naposledy jsme byli s vámi na večeři.“ Začal jsem se smát a říkám: „Vy jste od té doby nejedli?“ Ona skoro brekem odvětila: „Ne, my se pak rozešli.“

Zdeněk Skalička, Velehrad

„Aurea sata eatas…, zlatý čase přišívaných kalhotových knoflíků, kde jsi?“ – řekl jsem si, když mi na kolonádě v Luhačovicích zničehonic povolil zip u kalhot. K mojí smůle neměla tentokrát manželka v kabelce jehlu s nití, abych jimi rozjetý poklopec stáhl pro případ, že mi zip na kalhotách selže. Zatímco manželka šla do prodejny šitíčko koupit, já seděl na lavičce s rukama v klíně, abych zakryl otvor na kalhotách. Zavzpomínal jsem si na léta, kdy jsme si jako vojáci upadnuvší knoflík u kalhot nebo u saka kouskem drátku připevnili. A že držel. Přemýšlel jsem i o tom, jak budu vzniklou situaci řešit, pokud manželka šitíčko nesežene. Vždyť k autu jsme to měli rušným lázeňským městem dva kilometry! Nejrychlejší servis, kromě koupi nových kalhot, byl zatím v nedohlednu. Všechno ale dobře dopadlo. Manželka šitíčko koupila a spolu jsme se odebrali do lesa nad kolonádou, kde jsme zip díky šitíčku opravili. Jen nevím, co si o nás mysleli lidé, kteří nás v tom houští viděli nad mými svlečenými kalhotami. Ještě že manželka měla ty své na sobě.