Potrvá do 1. dubna. Vernisáž, která se uskutečnila v pátek 9. března, opět potvrdila, že Broďany výtvarné umění zajímá. Do výstavních prostor galerie se téměř nevešli. O zahájení výstavy se postaral dlouholetý Pospíšilův kamarád Jaroslav Pelikán, svým zpěvem akci hudebně doladila Vendula Pančochová , kterou na klávesy doprovodila Anna Kubáníková. Průběh vernisáže dále doplňoval na moravskou flétnu Jiří Jan Vašek.

Jan Pospíšil se narodil 9. 1. 1952 v Dolních Bojanovicích. Vystudoval střední umělecko průmyslovou školu (SUPŠ) v Uherském Hradišti (kamenosochařství) a Akademii výtvarných umění v Praze (figurální malbu u prof. Součka). Byl vedoucím oboru užitá malba na SUPŠ v Uh. Hradišti a od roku 1991 je jejím ředitelem.

Výstava představuje na čtyři desítky Pospíšilových povětšinou monumentálních obrazů a kreseb s tematikou fantaskních krajin (plátna nazvaná Planety, Vesmír, Magie, Vzhůru do nebe…) i groteskních situací (Flašková a Flaška, Vinné mušky…). V prvních dvou sálech jsou k vidění dřívější práce, ve třetím a čtvrtém pak najdete jeho nejnovější tvorbu.

„Pro Honzu je charakteristická vlastní svobodná bezprostřednost a nekonvenčnost. Jeho vrozený expresivní malířský naturel, který v sobě nesl jakousi 'nezodpovědnost', se vždy projevoval netlumenou chutí řídit se více vlastní spontánností než poohlížením se po vzorech a nových trendech té které doby. Zůstal vždy věrný klasickým malířským postupům,“ uvedl Jaroslav Pelikán.

V obrazech Jana Pospíšila najdeme téměř vždy figurativní prvek, tu více, tu méně zřetelný, místy až zašifrovaný. V nejnovější tvorbě se už nacházejí různá znamení, symboly a děje, které odrážejí současný svět a přítomnost člověka v něm. „Určitě bych si tady vybrala z těch prací, kde se tolik nevyskytují zjednodušené figurální motivy. Osobně mě víc oslovují práce, kde má Jan Pospíšil takový ten rozmach, kde není nějaká ta titěrost,“ prozradila své dojmy z výstavy ředitelka ZUŠ v Uherském Brodě Hana Mahdalová.

Pozorný divák vysleduje, že zatímco umělcova dřívější tvorba má spíše tlumenější barvy, současná naopak „září“. Spokojený je i sám autor: „Ještě nikdy jsem neměl takto sestavenou kolekci, nové věci vedle dřívějších. Jestli si doma malujete, určitě víte, že ne všechny obrázky k sobě jdou. A ne všechno, o čem jsem si to i myslel, jde vystavit vedle sebe. Toto je pro mě velice zajímavé poznání a můžu s výstavou na základě tohoto ověření putovat dál.“  

V jakém rozpoložení začnete obraz malovat? Kde je ten impulz k tomu, že vytáhnete barvy a začnete tvořit?

Je to zkrátka nápad, který je potřeba realizovat, takový je to asi proces.

Ale v jakém okamžiku ten nápad přichází?

Těžko říci, kdy přesně, na to asi není žádné pravidlo. Někdy se tak stane v průběhu toho, že si něco zkouším, a pak se to vykrystalizuje, ale hodně si i věci promýšlím…

Nejnovější věci máte nevím, jestli je to náhoda uskupeny podle převládající barevnosti…

Není to náhoda!

Znamená to tedy, že míváte období, kdy danou barvu upřednostňujete?

Ne, tak to není, mně se to prolíná. Jenom teď jsem to nainstaloval tak, že to tvoří celek, který drží a vypadá vedle sebe zajímavě.

Když obraz ladíte, dejme tomu do červené, je to tím, že máte v sobě nadbytek energie, kterou potřebujete „vybít“?

Je pravda, že jsem z počátku malování měl hodně škály tlumenější a zemitější, v poslední době mám rád takovou tu barevnou a jasnou výpověď a používám daleko jasnější barvy.

Znamená to tedy spíše, že jste optimista?

Ano, to rozhodně ano.

K abstraktní malbě si děláte skici?

Ano, dělám. Samozřejmě.

Přejdu teď k vaší pedagogické činnosti. Myslíte si, že současní studenti jsou jiní než ti dřívější?

Jiné jsou spíš podmínky, protože dřív těch škol bylo daleko míň a my jsme si mohli více vybírat. Dnes je velká konkurence škol, a tak se občas odrazí i to, že žáci nejsou až tak soustředěni jako v těch minulých letech. Je to vidět. Ale to vůbec nemá vliv na to, že by se nedělaly dobré věci. Spousta mladých lidí je vynikajících!

Pokud nějaký váš student začne malovat abstraktní věci, jak to jako pedagog objektivně posoudíte? Vždyť abstraktní malba je přece o pocitech…

Tak ten výsledek má samozřejmě více složek. Je složen z kompozice, z barevného zvládnutí té věci, koloritu měřítkem je, jestliže tohleto funguje a drží to jakousi výpověď. Obraz prostě musí mít duši, musí být něčím zajímavý.

Autor: Markéta Švehlíková