Dětství prožila mezi Československem u prarodičů a Francií, kde žila její matka. V šestnácti letech zůstala v Československu natrvalo, aby ve dvaceti nastoupila do zahraničního vysílání českého rozhlasu pro Afriku. Populární rozhlasové zpravodajce a autorce jedenácti knih jsme položili několik otázek.

Můžete našim čtenářům představit svoji poslední knihu Jiná Afrika?

Tato knížka je o tom, jak se změnila určitá místa, která jsem navštívila před třiceti lety v západní a severní Africe. Například Alžírsko a Tunisko. Je o tom, co si myslím, že Africe přináší okolní svět. Nyní je tam cítit veliký vliv Číňanů. Jak se jí také dotýká globalizace či změna klimatu. Řekla bych, že to jsou všechno takové malé reportáže.

Dá se to chápat jako zopakování cesty po Africe po třiceti letech?

Není to žádné opakování cesty. Pouze zopakování návštěvy na některých místech.

Vaše knihy se vždy dotýkají rozvojových zemí, je to záměr?

Ano, je to záměr, ale ne u všech knih. Například Cesta do Compostely je jiná. Takže deset mých knih se týká rozvojových zemí. S tím souviselo mé poznání, když jsme poprvé navštívila takovou zemi, že je to tam jiné. Já jsem tehdy měla malé dítě a byla jsem velmi překvapená ze zjištění, že svět není Evropa a naše civilizace. Naše představy se totiž ubírají nějakým směrem, a proto mám nějaké předsudky. Všichni mají nějaké předsudky. Mně to přišlo strašně zajímavé a zřejmě i proto, že mám určitý typ sociálního myšlení. Zkrátka mě zajímají rozvojové země víc než náš svět.

Jste známá především jako novinářka a spisovatelka. Která z těchto profesí je vám bližší?

Psát knihy a být spisovatelkou, k tomu jsem ještě nedorostla. Ráda bych však jí jednou byla.

Související článek:

Jazairiová představila Afriku