Hra Šest postav hledá autora se u nás doposud hrála čtyřikrát, naposledy v roce 1987. Autor ve složitě komponovaném textu (zajímavá varianta „divadla na divadle“) předkládá (zjednodušeně řečeno) příběh skupiny postav, která vtrhne na zkoušku divadelní společnosti a na režisérovi se dožaduje ztvárnění svého příběhu do divadelního provedení. Zprvu prostřednictvím herců, posléze by „své role“ chtěly interpretovat postavy samotné. Téměř detektivní rozvíjení osudů rodiny (to jsou ony „postavy hry, kterou nutno udělat“) s překvapivým závěrem je jednou linií hry, druhou je pak filozofující zamyšlení nad střetem reality a iluze o ní, zamyšlením nad relativitou ztvárnění skutečnosti v divadelním (uměleckém) díle a realitou samotnou, jímž prolíná i pochybování o smyslu divadelní (herecké) práce. Realita, fikce, iluze a fantazie na sebe narážejí ve složité konstrukci monologů a dialogů „postav“ a „herců“.

Hostující režisér Zdeněk Dušek vymyslel úvod (a podtrhl tak Pirandellův relativismus), v němž „herci divadelní společnosti“ scházející se na zkoušku hrají, že nehrají. A to tak sugestivně, že diváci jsou možná na rozpacích, zda už inscenace začala, nebo jestli zůstala nedopatřením otevřená opona. (Stejně tak je v závěru komponovaná „dvojí“ děkovačka.)

Tajemné drama šesti postav postupně ovládá jeviště, až se režisér divadelní společnosti rozhodne jejich nápad realizovat. Jakýmsi mluvčím „postav“ je Otec ve vynikajícím podání Pavla Hromádky, který má nejednoduchý úkol interpretovat mnohdy filozofující monology tak, aby byly divadelně životné, a přitom demonstrovat vlastní komplikované situace. Podivnou rodinu (viz lehce hororové líčení), která chce znovu prožít své tragické osudy (a odhalit nebo zamaskovat pravdu?!), vytvářejí jako vždy sugestivní Jitka Josková (Nevlastní dcera), Irena Vacková (Matka) a Jiří Hejcman (Syn). Na druhé straně je to Ředitel divadla ve výtečném podání Josefa Kubáníka, který si od šmíry odskočí ke skutečnému dramatu lidských osudů. Hvězdu souboru hraje Tereza Novotná- -Mikšíková, Druhou herečku Monika Horká, Prvního herce Martin Vrtáček a Druhého David Vaculík, Asistenta vytváří Zdeněk Trčálek. Všichni dostávají nejvíce prostoru ve „zcizovačkách“, kdy – jak už bylo naznačeno – hrají, že nehrají. Minimalistickou scénu navrhl Jan Štěpánek a civilní kostýmy Kateřina Hájková. V pozadí znějící hudební plochy složil (takřka již kmenový spolupracovník Slováckého divadla) Daniel Fikejz.

Představení Šest postav hledá autora není jednoduché, poněvadž jednoduchý není Pirandellův text ani jeho interpretace. Přestože si divadlo za posledních zhruba deset let vychovalo své diváky i umělecky náročnými inscenacemi, bude zajímavé sledovat onen pomyslný souboj. I nerozhodný výsledek by byl úspěchem.

Miroslav Potyka