Nebylo tomu tak ani v sobotu odpoledne, kdy se krojovaní šohaji a děvčice vydali po zbrusu nové vozovce do dědiny pro své hodové vládce.

„Je pravda, že od rána jsme co chvíli zvedali oči k obloze, která nevěštila nic dobrého. Obávali jsme se příchodu našeho mokrého přítele v podobě sněhových vloček,“ svěřil se Jiří Silný. Jako podstárek vyrazil v čele chasy k domu, v němž bydlí starší stárek. „Tady bydlí Franta Silný, však to dobře vím. Je to můj brácha, od malička s ním pokoj sdílím. Stárek bude šikovný, předpoklady na to má, od malička folklor tančí, tak to dobře zná,“ vyvolával před domem Jirka, mladší bratr loňského podstárka, letos velitele hodů. Prozradil na něj, že to nemá vůbec lehké, když tak často tancuje, protože on k tomu všemu, medicínu studuje. „Chirurg nebo internista, to se ještě uvidí, podle toho, jestli zvládne nožem řezat do lidí,“ glosoval podstárek.

Starší stárek přivítal ve dveřích rodinného domu děvčice, šohaje, Huštěnovické i přespolní k tomu. „Na obci se dozvěděli, že já budu stárkem, proto bagry bojovaly s vyježděným járkem, proto pojďme ohodnotit odvedenou práci, ať zátěžovou zkouškou projde nová vozovka při hodovém tanci,“ vyzval vládce hodové chasy krojované, aby si zakřepčili na zbrusu novém průtahu obcí.

Tančící mládež na něm zastavila obousměrný provoz vozidel. Jen někteří znervóznělí řidiči hledali únik z vytvořené kolony aut po místních komunikacích. Po tanečcích před domem Silných se prozpěvující hodová chasa, doprovázená dechovou hudbou Boršičankou, ubírala pro starší stárkyni Michaelu Šimoníkovou, studentku brněnské pedagogické fakulty. Pak už krojovaní zamířili na radnici požádat starostu obce Aleše Richtra o povolení hodů. Jejich dozvuky se uskuteční v den svátku Kateřiny, tedy 25. listopadu.