Moc tomu však sám nevěřím. Ale jak si mám teď uprostřed porady, na níž už tak tajně vyřizuji nepracovní maily, přeměřovat velikosti? A v mailu stojí, že mám odpověď dodat obratem, vždyť po mole se mám spolu s herci, zpěvačkami či modelkami producírovat už za pár dnů. Tak to tipnu od oka.

Že jsem se hrubě minul, je jasné už na první zkoušce oblečení. Sympatická paní prodavačka v obchůdku Man´s Ego se při pohledu na mne a mnou dodané velikosti pobaveně ušklíbla. „To nebude pětaosmdesát. Ale holky říkaly, že se jim to nezdá, tak jsem vám přichystala trochu větší,“ dostává mne pomalu z rozpaků a podává mi kalhoty. Jsou to pětadevadesátky. „No prosím, sedí vám jako ulité,“ pochvaluje si správný odhad, když jsem si v kabince oblékl ještě triko a mikinu a vyšel se ukázat manželce.

První zkouška je úspěšně za mnou. Teď mě však čeká drobnohled vyhlášeného uherskohradišťského módního odborníka pana Kohela. Předvádět mám totiž také dva z jeho modelů. Když jej potkáte ve městě, vždy je perfektně upravený a stylově oblečený. Ještěže jsem si ráno dal solidní košili, prohlížím se těsně před vstupem do jeho obchodu.

Na schodech si ještě o rifle nenápadně čistím mírně zanedbané polobotky. Snad to projde. „Pojďte dozadu, sedněte, dáme si kafíčko a půjdeme zkoušet,“ vítá mě majitel s milým úsměvem na rtech a trochu mě tak zbavuje nervozity. V následující hodině se mění v precizního stylistu, který pedantsky dbá na každý detail. „Tu košili vám musím dát jedenačtyřicítku, ta dvaačtyřicítka odstává u krku. To všechno je na mole vidět,“ tvrdí mi. Moc se mi to nezdá, ale věřím mu a trpělivě čekám, když odbíhá do vedlejší místnosti, kde se několik minut přehrabuje mezi stovkami dalších košil. Pak se vrací a nese několik vybraných. „Jedenačtyřicítka v této barvě jako naschvál není, musíme trochu změnit celý ten model,“ říká Kohel a už mi k tmavému saku vytahuje i černou košili. To budu vypadat jako na pohřbu, běží mi hlavou. Ale ejhle, jen se do vybraného modelu obleču, tak se líbím i sám sobě. „To je ono. A teď jdeme na sportovní. Tady je svetřík a dáme tuto bundu,“ vybírá zkušeným okem a já se před zrcadlem proměňuji v ležérního elegána. Běžně ve sportovním nechodím, ale toto vypadá moc dobře. Už se těším na přehlídku, říkám si, když po hodince opouštím prodejnu.

Po tak pečlivých přípravách už je přehlídka brnkačka. Vždyť jsem ji šel i vloni, tak už jsem „mazák“, uklidňuji se v sobotu odpoledne, když se hrnu na generálku do Klubu kultury. A taky že to všechno dobře dopadlo. Všichni jsme prý byli jako profesionálové, říkali mi kamarádi z publika. Neřekl bych. Já totiž až do nedělního odpoledne skuhral, jak mě z přehlídky bolí celé tělo.