Kombinace prvků progresivního rocku, art rocku a hard rocku a přemýšlivé texty v tvorbě obou brněnských kapel vyvolaly ve své době oprávněný zájem a obě formace byly komerčně na vrcholu „apetitu" hudební veřejnosti. Devadesátá léta znamenala pro obě seskupení, ve kterých hrál významnou (a ve Futuru zcela zásadní) roli geniální klávesista a zpěvák Roman Dragoun, několikaletý útlum koncertních aktivit.

Před několika roky ale hudebníci obě kapely probudili, k velké radosti fanoušků, opět k životu. Jejich skladby si tak mohli vychutnat i návštěvníci „dvojkoncertu", který se konal v pátek 10. června v zámeckém amfiteátru v Buchlovicích.

Futurum odstartovali svůj hudební set ještě za světla. Jejich koncert, ve kterém nechyběly písně z obou jejich alb, jako například dynamická Jedinečná šance, pop rockově melodický Klaun či hit s dojemným textem a až tklivou a naléhavou melodií a poetickým textem – Zdroj.

Středobod Futura – Roman Dragoun fanoušky nezklamal a od prvních tónů bylo jasné, že ten večer se žádné hudební „úlety" konat nebudou. Futurum odvedlo profesionální, chvílemi až dokonale řemeslnou práci, která si v ničem nezadala s bezchybným provedením studiových nahrávek. Zaplněný amfiteátr poslouchal, uznale přidupával a broukal do rytmu, každou písničku odměnil uznalým a zaslouženým potleskem.

Futurum nastolilo až komorní a velice pohodou atmosféru a ideálním přirozeným způsobem tak diváky naladilo na vystoupení Progres 2. Tato kapela ve své době představovala pro mnohé své fanoušky „revoltu" proti tehdejšími režimu a návštěvy koncertů Progres 2 znamenaly pro některé z návštěvníků až psychedelický zážitek, kterým se snažili, někdy nenápadně a někdy záměrně provokativně, vzdorovat zaběhlým pořádkům tehdejší doby.

Současný Progres 2 je více o šedinách muzikantů, o větším soustředění na vokály a nástroje, ale na svém kouzlu nic neztratil. Kdo chtěl, našel v písničkách, například Mauglí, To já se vracím, Píseň o jablku a další, něco z Pink Floyd, Yes, Genesis a v některých momentech i pasáže vzdáleně připomínající Pražský Výběr, zejména některé kytarové party a sóla, ale především typický „progres".

Civilní „ne"zpěv kytaristy Pavla Váně a bubeníka Zdeňka Kluky dodává skladbám Progres 2 stále originální, tajemné pnutí a až mystickou atmosféru. A když jejich hlasy vystřídá hlasový ekvilibrista Roman Dragoun, kouzlo kapely je úplné a dokonalé. Jako slunce a déšť – naoko protipóly, ale ve finále tvoří jeden pevný a neoddělitelný ce­lek.

Koncert hudebníci v žádném případě nepodcenili. Pohráli si s každým odzpívaným i odehraným tónem tak, jako by byl poslední. Decentní, ale velmi efektivní světla bezchybně doplňovala atmosféru jejich skladeb, celkový zvuk obou kapel byl čitelný, dynamický a příjemný zároveň.

Progres 2 a Futurum si své místo „na výsluní rockového nebe" určitě zaslouží. Za originalitu, výrazně umělecký dojem jejich tvorby i profesionalitu hráčů, kteří se obejdou bez velkých gest, bizarních kostýmů i hradeb zesilovačů za svými zády. Sešlost na první pohled obyčejných strejdů, kteří už mají něco za sebou, bez kompromisů ukázala, že hudba osmdesátých let v jejich podání nezestárla, je nadčasová a má stále co nabídnout i v budoucnu.

Návštěvníci koncertu neodcházeli divoce jako v 80. letech, doby vzdoru proti všemu, který pro některé představoval i Progres 2 jsou pryč. Odcházeli jakoby lehce zadumaní, ale evidentně příjemně naladění. Naladění na pocity, které nejsou všední, v duších příběhy od Progres 2 a Futurum. Písniček, slov a melodií, které jsou už nyní trvalou hodnotou.

Autor: Oleg Kapinus