Předseda organizace čtyřiapadesátiletý Karel Tomešek v rozhovoru pro Slovácký deník prozradil, jakých úspěchů za dobu své existence dosáhli a upozornil co dělat, když člověk najde zraněného živočicha.

Donedávna panovala v přírodě extrémně teplá zima. To bylo pro ptáky stejně jako pro ostatní zvířata příznivé. Je to tak?

Když není vysoká souvislá sněhová pokrývka, tak je to pro zvířata vždy lepší. Co se týká káňat nebo poštolek, zkrátka ptáků co se živí hlodavci, libovali si, protože hlodavci nebyli zalezlí a byli pro dravce více dostupní.

Existuje nějaká okolnost, proč by byla pro zvířata mírná zima nepříznivá?

Spíš jim to prospívá, protože nestrádají hlady. Nemusí takzvaně topit z vlastního těla. Je to pro ně spíš pozitivní.

A co zvířata, která se ukládají k zimnímu spánku?

Letos v zimě občas potkáte v přírodě například ježky. Ti ale nevydrží dlouho spát ani v chladné zimě, protože jsou malí a nedokáží si vytvořit takové tukové zásoby, aby spali například půl roku. Myslím si ale, že je zbytečné, aby lidé malé ježky sbírali. Je to zvíře zvyklé na naše podmínky, takže se mu nic nestane, ani když je malé a mrzne. Kdyby pro ně byl mráz skutečně nebezpečný, tak bychom byli za chvíli bez ježků. Protože lidé by všechny nenašli a neodnesli do tepla. Když jsou u nás ve stanici, tak třeba dlouho v kuse nespí. Ježka prostě není potřeba zazimovávat.

Co je hlavní náplní práce stanice?

Postarat se o zvířata z volné přírody, pokud to potřebují, ne za každou cenu. Pouze pokud jsou zjevně zraněná, nebo když jsou mláďata opuštěná a podobně. Pokud to jde, tak je vyléčíme a potom vypustíme zpět do přírody.

Jaký nejzávažnější případ jste v poslední době řešili?

Není to dávno, co jsme řešili otravu orla mořského. Zatím je případ v šetření kriminální policie. Je to jeden z nejzávažnějších případů vůbec. Nedožil se ani půlnoci. Našli ho tamní obyvatelé a starosta Traplic nám ho přivezl nám. Jinak se jedná o případy poranění ptáků většinou způsobená člověkem. Často tu máme krahujce. Je to specialista na drobné ptáky. Když útočí na kořist, narazí někdy do plotu nebo do okna. To potom bývají špatné případy. Zlomí si křídlo nebo dokonce ochrne. Kolikrát také umře či musí zůstat v naší stanici nadobro.

Prozraďte, jak se léčí například zlomené křídlo u ptáka?

Pokud to jde, tak se křídlo zafixuje. U ptáků se kosti daleko lépe hojí než u lidí, protože je mají duté. Pokud je to otevřená zlomenina a pták si ještě překroutí šlachy a podobně, tak se musí přistoupit i k amputaci. Někdy případy bývají velmi špatné, protože pták se k nám dostane až za dva nebo tři dny, než jej někdo přinese. Rána je potom plná nečistot, dostane se do ní infekce. S tím potom už příliš dělat nejde a musíme mu končetinu vzít. Nejhorší je to u malého ptáka, protože tam hrozí postoupení infekce do celého těla a mohl by zemřít. V několika případech jsme úspěšně vyléčili například krahujce či sovy. Pokud je zranění až u těla, tak se často stává, že si křídlo ukroutí. Navíc u otevřené zlomeniny ztratí pták spoustu krve.

Které zvíře je nejnáročnější léčit?

U každého zvířete je to těžké, protože vám neřekne, co ho bolí. U živočichů může být mnoho vedlejších zranění, které třeba neodhalí ani rentgen, například u ptáků po nárazu. Nejhůř se ale léčí spáleniny od elektrického proudu. Protože pokud se pták dotkne drátu, dojde k popálení a odumírá mu nervová tkáň. Když se poranění nezačne léčit okamžitě, obvykle o křídlo nebo nohu přijde. Odumře mu. Pokud ho nezabije přímo proud, zůstává většinou nadosmrti mrzák. To bývají hodně časté případy.

Kolik zvířat teď ve stanici máte?

Řekl bych, že kolem padesáti. V roce 2011 jsme celkově přijali 217 zvířat. Z tohoto počtu se nám podařilo 100 vypustit zpět do přírody. Jedná se například o orla mořského, puštíky, poštolky, káňata čápy, kachny divoké nebo mladé zajíčky či mladé srnky a mnoho dalších.

Pochlubte se, jakého největšího úspěchu vaše stanice dosáhla za dobu své existence?

Už od začátku se intenzivně zabýváme chovem jestřába lesního pro sokolníky. To považuji za velký úspěch, protože to je jeden z nejtěžších chovů v zajetí.

A co je na něm tak náročné?

Úplně všechno. Tito ptáci jsou k sobě od přírody dost nesnášenliví. Nežijí po celý rok v páru. Spolčují se až v době hnízdění, jinak žijí odděleně. V zajetí jsou pak nuceni žít pohromadě, a to pak záleží na chovatelském umění, aby člověk udržel pár spolu po celý rok. To je především o zkušenostech. Nám se to zatím daří. Na začátku jsme měli také problémy, než jsme přišli na to, jak to dělat.

Kdo přišel s nápadem stanici založit?

Napadlo to mě. Je to můj ani ne koníček, ale spíše kůň. To se v podstatě bez takové té srdeční záležitosti nedá dělat. I rodina k tomu má vztah, tak nějak od přírody.

Poraďte, co by měl člověk udělat, když najde zraněné zvíře?

Záleží na okolnostech. Každá situace je při nalezení zvířete jiná. Člověk by měl správně kontaktovat nejbližší záchrannou stanici, která na tom daném území působí, pro většinu Zlínského kraje a část Jihomoravského jsme to my. Pokud nemá kontakt, může se obrátit na tamní obecní úřad nebo policii. Ti už by nás měli kontaktovat. Ve většině případů to tak lidé dělají.

Může s ním člověk nějak manipulovat?

Jak s kterým. Nejspornější je to u mláďat. Třeba puštíci a různé sovy vyskakují z hnízda, ještě když neumí létat. Rodiče se o ně ale běžně starají i kolem hnízda. Lidé by takové zvíře neměli brát, pořád se na to upozorňuje, ale lidé se tím neřídí. Nejčastěji ho seberou děti. Doma si s mládětem neví rady, takže ho pak přinesou k nám. Nejhorší je, když lidé vezmou srnče. Srna u mláděte pořád není, přilákala by k němu totiž predátory. Přijde ho nakojit několikrát za den. Až je schopné následovat ji, odvede ho pryč do bezpečí. Ale lidé si většinou myslí, že je opuštěné, a to je chyba. Důležité je nechat ho tam, především se ho nechytat a jít co nejdál od něj. Srna se na ně může dívat někde z povzdálí a hlídá si ho. U srnčí zvěře je zásadní problém v tom, že i když ho lidé přinesou k nám, nemůžeme ho potom pustit do volné přírody. Zahynulo by. Zvíře se totiž od matky nenaučí žít v přírodě.