„Samozřejmě, že se těšíme," potvrzuje představitel Jindry Hojera David Vaculík. „Ta představení jsou totiž úplně jiná, než ta, která po celý rok hrajeme v divadle," říká a vzpomíná, jak těsně před prázdninami 2013 na Bukovině přivítali 100.000. diváka. „Loni si pro nás zase diváci připravili mexické vlny. To jsme si říkali, že něco takového v jiných divadlech určitě nezažívají," vybavuje si David Vaculík.

A jak bude vypadat letošní začátek prázdnin? „Každopádně si to s diváky zase užijeme. Jestli vymyslíme něco originálního, nebo jestli nás něčím překvapí oni, to ještě nevíme. Ona má něco do sebe i ta spontánnost a radost z toho, že jsme spolu," říká herec.

Rychlé šípy budou první dva dny v červenci uvedeny v Amfiku Bukovina už po více než čtyřsté. Vidělo je přes sto tisíc diváků a další miliony na televizní obrazovce. Herci za ně posbírali několik ocenění a komedie je i patnáct let od premiéry stále vyprodaná. „Dřív mívali v Brně mindrák z Prahy a teď už ho budou mít i z Hradiště," prohlásil po jejich zhlédnutí herec Bolek Polívka.

Kde je možné sehnat vstupenky

Lístky na předprázdninové Rychlé šípy jsou k dostání v pokladně Slováckého divadla na telefonu 572 554 455, ale lze je také zakoupit na webu divadla www.slovackedivadlo.cz. Cena vstupenky je 200 korun. Předprodej začal minulé pondělí, z více než sedmi stovek vstupenek je deset dnů od začátku předprodeje volných přibližně tři sta. Hrát se bude 1. a 2. července v Amfiku Bukovina v Popovicích vždy od 20:30 hodin.

Komedii viděla divačka třicetkrát

„Líbí se mně atmosféra ve Slováckém divadle. Mám ráda a vysloveně se těším na improvizace herců při nenadálých situacích," řekla Bohdana Snopková, divačka, která přiznává, že komedii Rychlé šípy už viděla třicetkrát. A podle všeho zdaleka ne naposledy.

„O Rychlých šípech jsem se dozvěděla, když jsem seděla v autobuse a povídali si o nich jiní cestující," vzpomíná na rok 2008, kdy komedii na motivy slavných příběhů Jaroslava Foglara viděla poprvé. Pak na ni vyrazila do divadla a už nepřestala.

„Na hercích je pokaždé vidět, že je hraní baví a že do něj dávají vše. Možná i to je důvod, proč se do divadla pořád vracím," říká sympatická divačka. Nejzábavnější z třicítky repríz si nevybavuje, ale ocenila například, když herci slavili deset let Rychlých šípů a odehráli pro diváky jednu scénku v ruštině. „A při repríze 10. února 2012 se herci začali spolu s diváky smát tak, že museli jeden výstup odehrát dvakrát," vybavuje si.

Zároveň ale přiznává, že to nejsou jen Rychlé šípy, které viděla několikrát. Muzikál Donaha! zhlédla pětkrát, stejně jako komedii 1+2=6 a další inscenace. „Pan Michal Dočolomanský při jednom rozhovoru řekl, že měli divačku, která viděla hru, v níž účinkoval, asi šedesátkrát. Takže mám co dohánět," říká rekordmanka Bohdana Snopková.

David Vacke: Vážíme si divácké věrnosti

Pouze David Vacke jakožto Mirek Dušín a představitel Dlouhého Bidla Josef Kubáník odehráli všechny reprízy uherskohradišťských Rychlých šípů. Do začátku prázdnin je čekají ještě tři reprízy. Ta v divadle je už dva měsíce vyprodaná, na dvě pod širým nebem chystané na začátek července se vstupenky začaly prodávat před deseti dny a i ony jsou už z většiny pryč. Divadelního Mirka Dušína jsme se zeptali.

V čem je podle vás i po tolika reprízách kouzlo komedie?
To by mě taky zajímalo. Ale je pravda, že to energetické pouto mezi jevištěm a diváky je ohromně silné a intenzivní, až magické…to bude to kouzlo.

Jak se vám daří diváky ve vašem, řekněme už středním věku, přesvědčovat, že jste pořád patnáctiletí chlapci?
Necháváme náš mladický duševní stav na jevišti vítězit nad již poněkud strádajícími tělesnými schránkami.

Dá se nějak srovnat ohlas diváků v době, kdy jste začínali a dnes?
Tehdy jsme z toho byli trochu v šoku, dnes už nás naopak překvapí, když jsou diváci umírněnější. Ale té divácké věrnosti a vstřícnosti si vážíme pořád stejně - moc.

Na kterou z repríz nejraději vzpomínáte a proč?
Krásné bylo představení na festivale Dítě v Dlouhé. Poprvé jsme hráli pro věkově výrazně smíšené publikum. Děti se smáli "svým" věcem, dospěláci zase oceňovali víc parodickou rovinu představení. Ve výsledku to byla v podstatě jedna nepřetržitá reakce naplněná upřímným smíchem a radostí. A dodnes si pamatuji, když mi potom volal Robert Bellan, že jsme tento prestižní festival vyhráli! (kaj)