A tak jak to ve sportu chodí, nescházela zde však ani mnohá zklamání. Ale to se stává. Jednou jsi dole a podruhé nahoře, jak praví staré české přísloví. Největší problém, který se však do sportu pomalu ale jistě vkrádá, jsou peníze. Nelehká situace nejen velkých, ale zákonitě i malých firem, které podporovaly sport, jim v dnešní době finanční krize stále více brání sponzorovat sportovní oddíly. Každá z těchto firem má nyní své problémy a mnohé kluby tak přicházejí o své chlebodárce. Většina klubů je ale závislá na sponzorských penězích, které tvoří převážnou část jejich příjmů. Spousta úspěšných klubů má svého hlavního sponzora, a pokud ten se rozhodne odejít, budou mít tyto kluby značné problémy. Jen si vzpomeňte, jakou ranou pro fotbal v Uherském Hradišti byl odchod firmy Synot. Od té chvíle už proteklo řekou Moravou hodně vody a klub stále ještě není schopen vrátit se na své dřívější pozice. Fanoušci však přesto mohou být rádi, že do klubu vstoupil Zdeněk Zemek a na Slovácku můžeme chodit alespoň na druholigový fotbal. Zdá se však, že i ve druholigovém fotbale v brzké době dojde k řadě ekonomických zásahů. Spousta klubů má totiž značné finanční potíže a je jen otázkou času, kdy i druholigoví fotbalisté poznají ten pocit, že ranní vstávání v 5.00 a nástup do pracovního procesu je něco jiného než příjemný fotbalový život.

V současnosti však nejen v profesionální kopané, ale také například v krajských či okresních mužstvech je spousta hráčů, kteří si přivydělávají velmi slušné peníze. V dnešní době je úplně normální, že vesnické kluby hrající například i základní třídu mají ve svém mužstvu několik hráčů, kteří jsou honorováni za každý odehraný zápas. Často se také stává, že v jednotlivých sestavách téměř nenajdeme domácí hráče a celek je vlastně tvořen jen samými kočovníky. Podobný příklad však můžeme vidět nejen u prvního mužstva 1.FC Slovácko, ale také u jeho mládežnických celků. U staršího dorostu U19 byli v úvodu sezóny v základním kádru jen dva hráči z Uherského Hradiště – Patrik Semela a Petr Chvojka. U celku U18 to byl dokonce pouze jeden hráč, Tomáš Borusík, který má bydliště v Uherském Hradišti. Tím chci jen poukázat na to, že mnohé oddíly se často diví tomu, že nemají podporu z radnice. Ale každá radnice by měla přece především přispívat na sportovní vyžití obyvatel ze svého města či vesnice. Proto se spíš divím, že některé radnice ještě stále investují do těchto oddílů. A nejedná se často jen o fotbalové oddíly, stejné příklady se dají najít i u jiných sportů.

Nedávno jsem četl názor Tomáše Končického, ředitele jedné privátní banky v České republice, který prohlásil: „Sport je dnes chápán jako určitý útěk od reality, možnost odreagování se od každodenního stresu. Cílem společnosti by ale mělo být spíš to, aby každý sportoval, a ne aby byl odkázán na to, že bude koukat na televizi či půjde aplaudovat na stadion jedinci, který se svými výkony vymyká okolí.“ A já si myslím, že má v mnohém pravdu. Je pěkné, že máme vynikající sportovce, je pěkné, že můžeme sledovat dramatické chvíle sportovních zápasů, ale v první řadě bychom se měli pohybovat sami. Proto vám do nového roku přeji, abyste sport více provozovali a ne jej pouze sledovali.

Vojtěch Johaník