Jak jste se do organizace AISEEC dostala a co obnáší takové členství?
Přihlásila jsem se ve škole a na půl roku se zařadila do týmu studentů – nováčků. Dozvídali jsme se, co AISEEC nabízí, co můžeme dělat a co se naučit. Členem se může stát každý, kdo se zajímá o ekonomiku, rád by si vyzkoušel vedení lidí, zdokonalil se v jazycích, navštívil mnoho zemí a poznal lidi z celého světa. - AISEEC sídlí ve více než devadesáti zemích světa, v naší republice má osm poboček.

Strávila jste měsíc v Polsku. Co jste tam přesně měla na starosti?
Byla to jedna z možností mojí praxe. Mohla jsem jet i do Turecka, ale to mi rodiče nepovolili. Jedná se o výměnný CEED program, na který může jet člen AISEECU. Do Polska jsem jela spolu s dalšími lidmi z celého světa pomáhat tamní pobočce naší organizace. Zároveň jsem se tam přiučila novým poznatkům, které se dají využít ve zlínské pobočce. Bydlela jsem v Poznani spolu s jednadvacetiletou Ukrajinkou Oleisou a dvacetiletou Lie z Číny. Své poznatky a schopnosti jsem tak mohla porovnávat i s nimi.

Každá máte jiný mateřský jazyk. Jak jste se spolu dorozumívaly?
Za celý měsíc jsem neslyšela české slovo, všichni jsme mluvili pouze anglicky. To bylo taky velké pozitivum – mluvím plynule anglicky. Sice jsem navštěvovala kurzy angličtiny deset let, ale praxe mi dodala slovní zásobu. Musela jsem si telefonicky domlouvat schůzky s polskými firmami pouze v angličtině. To byla velká jazyková škola.

Co bylo ještě vaším úkolem?
Především jsem měla na starosti pomocí databáze - AISEECU najít vhodné české studenty na praxi do polských firem. Telefonovala jsem čtyřiceti firmám, sjednala si sedm schůzek a nakonec jsem sehnala studenty třem polským firmám. To byl docela úspěch. A nyní po návratu do Čech musím anglicky zpracovat prezentaci o svém pobytu v Polsku. To mi zabere dost času.

Měli jste přichystaný i nějaký doprovodný program kromě práce?
Připravili jsme si skvělý den, kdy každý prezentoval svou zemi. A nejlepším způsobem bylo jídlo. Takže každý uvařil nějaký typický pokrm své země. Já jsem chtěla připravit vepřo-knedlo-zelo. Neměla jsem ovšem knedlík, tak mě jako první napadly bramboráky. Nejprve mi to přišlo jako ne moc dobrý nápad, ale všichni se olizovali, nejvíce ti, kteří něco takového v životě nejedli.

To si museli pochutnat.A jaká jídla uvařili vaši zahraniční kamarádi?
Lia nám uvařila pravou čínu s rýží a se zeleninou. A Ukrajinka Oleisa nám prozradila, že u nich je dost typickým pokrmem řepová polévka. Poláci nám zase přichystali pierogy, což jsou taštičky plněné úplně vším – masem, zeleninou, ovocem nebo špenátem. Také jsme ochutnali bigos, což je zelí s různými druhy masa. Současně jsme všichni představili svou zemi, její kulturu, zvyky, jídlo, životní styl nebo také národní pořekadla.U toho jsme se hodně pobavili.

Jaká další místa jste navštívila?
Kromě Poznaně jsme se jeli podívat do třech polských měst. Navštívili jsme Varšavu, Kdaňsk a Krakov. Ve všech jsme se zajímali hlavně o památky. Navštívili jsme nespočet kostelů. Také jsem zjistila, že snad devadesát procent Poláků je věřících. Mívají tam speciální mše pro mladé lidi, mše pro studenty, to mě to dost překvapilo. Nejčastěji jsme se chodili dívat do tamních kostelů, ale také do obchodních domů a restaurací.

Co se vám v Polsku nejvíce líbilo?
Hrozně mě zaujala jejich architektura. Staré domy i nově postavené budovy. Horší to ale bylo s jídlem. Snad do každého jídla totiž přidávají kopr. I když jsem si objednala řízek s bramborovou kaší, zamíchali kopr i do ní. A všechno jejich jídlo bylo strašně bez chuti, málo kořeněné