Soubor si získal značnou popularitu svým svérázným přístupem k divadlu ryze autorským přístupem; vlastními texty a herectvím, které nepředstírá „tvorbu“ postavy. Do Hradiště přivezl svou poslední inscenaci „etýdy“ Taková léčivá romance, která už sice měla derniéru, ale nabídce Slováckého divadla šlo těžko odolat… Texty většinou píše a režíruje Jitka Pavlicová, ale konečný tvar (jak textový, tak inscenační) je kolektivním dílem, představení vzniká především na zkouškách.

Většina textů je inspirována děním v obci a životními osudy či příběhy jejich obyvatel. Mají zdravě satirický náboj a jeho ostří se nebojí zamířit i do vlastních řad. Nejedná se ovšem o prvoplánový, popisný humor texty mají svou kvalitu, vždy mají zobecňující přesah, i když si zachovávají zemitý humor galuškovského ražení. Ctíme ovšem i jakýsi „spodní proud“, poučený jinou rovinou humoru třeba Cimrmany, Horníčkem apod. Zkrátka pobaví se široký okruh diváků, což potvrdilo i zcela zaplněné hlediště Slováckého divadla, kde jsme vedle běžných návštěvníků divadla a fandů „Hroznu“ zahlédli vetšinu „domácích“ herců v čele s ředitelem Igorem Stránským, ale také třeba Honzu Gogolu, Jiřího Jilíka a další osobnosti.

Sál hřměl smíchem, časté byly potlesky na otevřené scéně, a ten závěrečný byl vestoje. Byl tak dlouhý, že jeden z hereckých protagonistů František Pavlica (mimochodem vynikající malíř shodou okolností má ve foyer SD výstavu svých obrazů a barevných litografií) stihnul zaběhnout do šaten pro fotoaparát a zvěčnit z jeviště nadšené publikum. Byl to příjemný večer a poděkování patří jak hroznolhotským divadelníkům, tak Slováckému divadlu za poskytnutí prostoru.

Miroslav Potyka