Proč si režisér Petr Bruštík vybral právě tento divadelní žánr? Jak sám říká, jednak pomohla náhoda, a pak to měla být hra, která by měla vztah ke vzpomínkovým kulatinám. Divadelní spolek ve Strání byl totiž založen před 100 lety a nastudováním operety oslavil své kulaté výročí.

Jednou před lety přinesl panu Bruštíkovi jeho divadelní kolega František Kohn divadelní knížku s operetou, kterou napsali Richard a Adolf Branaldovi. Připomněl, že to byla jedna z posledních her, kterou nacvičil v roce l937 první režisér Divadelního spolku - pan Jan Jurtík. Tuto významnou kulturní osobnost Strání, představil režisér Bruštík v tištěném programu k divadelnímu představení takto: „ Pan Jan Jurtík se narodil v roce 1896 a byl ve své době v oblasti kultury v obci neobyčejně aktivní. Stal se jedním z prvních režisérů straňanského divadla. Zastával i funkci varhaníka ve zdejším kostele a po založení dechové hudby „Omladina“ v roce 1926, byl jejím prvním kapelníkem. Divadelní talent podědily i jeho děti. V operetě Cikánská krev se nám představila jeho vnučka – dlouholetá členka divadelního souboru paní Eva Miklášová v roli cikánky Hermíny a poprvé i jeho prapravnučka Lucie Miklášová ve sboru cikánů. Po panu Jurtíkovi převzal funkci režiséra tehdejší výborný herec Josef Reňák, narozený v roce 1907. Vedle divadla byl taktéž varhaníkem ve straňanském kostele a věnoval se i dechové hudbě. I u něho se herectví přeneslo na další generace. V operetě se představila a určitě ne poprvé, jeho pravnučka Lenka Reňáková v roli Márinky.

Odezva diváků na hru plnou lásky, nenávisti a zápletek, krásných cikánských melodií a tanců byla často odměňována potleskem i v průběhu inscenace. Je pozoruhodné, že v době , kdy našim pravidelným denním společníkem je televize, internet, či dévédéčka a jiné vymoženosti, osvěží a do života přinese závan svěží radosti a rozptýlení ochotnické divadlo. A o to ochotníkům šlo. Jejich projev na jevišti je přirozenější a bezprostřednější a původní texty byly humorně „prošpikovány“ narážkami na dnešní nešvary. Zájem diváků, kteří vyprodali sál Farní dvorany, byl obdivuhodný. Každý vnímal a porovnával atmosféru doby začátku minulého století s našimi současnými radostmi i strastmi.

Činnost spolku ocenil i starosta obce Strání. Předešlý starosta poblahopřál nejstarším ochotníkům – režiséru a herci panu Františku Kohnovi a herečce paní Josefce Vránkové, představitelům desítek postav na prknech divadla.

A co popřát Divadelnímu spolku do budoucnosti? Aby divadlo ve Strání přežilo hospodářskou krizi a z toho pramenící finanční nedostatek, aby přinášelo dobrou náladu, optimismus, zamyšlení i smích.

Aby se lidé dokázali bavit a vždy se našli nadšenci, kteří svůj volný čas rozdělí mezi nás diváky a svou rodinu. Aby režiséři měli vždy šťastnou ruku při výběru témat a dostatek dobrých rolí pro nadšené herce.

Alena Bartošíková