Musel bych si připadat jako jazykový neandertálec. Považte, vlakušky! V životě by mě nenapadlo, že uvidím vlakušku, byť jen na obrázku v magazínu. Tři dny poté už jsem ji viděl dokonce živou, živou vlakušku!

Mně se to nové slovo tak strašně líbí, že jeho „vynálezci” dávám palec nahoru, tak jak to dělají na Nově, když oceňují borce za nějaký neobyčejný, skvělý sportovní výkon. Takže letuškám tam nahoře nad námi přibyly na zemi kolegyně vlakušky. To jsou věci! Přeji vám, vlakušky, pohodlnou cestu k uživatelům češtiny a šťastnou cestu s pasažéry do cílových stanic.

A když už kdosi „vynalezl” vlakušku (fakt se mi to nové slovo moc líbí), já navrhuji (než mě někdo předběhne) obohatit už tak bohatou slovní zásobu naší mateřštiny o loďušku, český ekvivalent stevardky na lodi, a loďušníka neboli loďušku v mužském provedení. A aby toho nebylo málo, mohli bychom mít i busušky, což by byla jazykově kratší varianta autobusušek. Ty by se staraly o cestující v dálkových busech čili autobusech, jak vás jistě napadlo.

A což tak namísto zdravotní sestry zavést jazykově úspornější výraz zdravuška? Také nezní špatně, že? Rozhodně líp než třeba klapkobřinkostroj, kterou chtěli naši „brusiči” jazyka kdysi nahradit klavír, nebo nosočistoplena, do níž bychom dnes smrkali namísto do kapesníku. Když už se má šetřit, nechť se šetří všude, i v jazyce. No ne?

Miloš Vsetínský