Jeho děj diváky zavede do uherskohradišťské věznice padesátých let minulého století, kam se ze současnosti dostane mladá dvojice. Zažije týrání, mučení a nelidské zacházení. Jak se takové situace točí?

„Dnes je natáčení naplánováno od devatenácti hodin do sedmi do rána,“ oznamuje režisér Ján Novák. „Budeme točit scény, kdy bachaři, v podání Jožky Kubáníka, rupnou nervy a snaží se utéct před svým nadřízeným, velitelem věznice. Toho hraje pan Přeučil. Dostihne jej a potrestá,“ poodhaluje plán natáčení režisér.

Ze všeho nejdřív se musí připravit technika. Světla, kamera, monitory, desítky metrů kabelů. Jakmile je vše na svém místě, přicházejí herci. Režisér jim vysvětluje situaci. „Už se na to mučení nemůžeš dál dívat. To je poslední kapka, vyběhneš z cely a hystericky jako zvířátko, které je v pasti, běháš po chodbě,“ snaží se Josefu Kubáníkovi ze Slováckého divadla přiblížit situaci režisér. Zkouší se. Jednou, podruhé, potřetí. Když se zdá, že je vše připraveno, přijde samotné natáčení obtížné scény.

„Prosím naprostý klid,“ volá do vysílačky asistentka režiséra Lenka Illíková. Technika je připravena, přichází slečna s klapkou. „Sedmdesát šest poprvé,“ volá. Chodby věznice, kde se snímek natáčí, ztichnou. „Akce,“ ozývá se znamení pro herce. Ten vybíhá, plní režisérovy pokyny. „Stop,“ zvolá po dokončení herecké akce režisér. Situace se opakuje znovu a znovu, dokud není režisér spokojen. Když to poosmé vyjde, přestaví se kamera a pokračuje se dalším záběrem.

Na scénu přichází drastický velitel věznice v podání Jana Přeučila. „Pane Přeučile, vy přijdete ke zhroucenému Jožkovi, zvedáte jej a říkáte větu o tom, že to vyřešíte,“ vysvětluje režisér. „Mně by se líbilo, kdybych jej mohl plácnout hřbetem ruky přes obličej,“ nabízí vylepšení situace herec.

„Zkusíme,“ volá režisér. Když je situace nazkoušená, bude se točit. „Prosím slzy pro pana Kubáníka,“ ozývá se z vysílačky pokyn pro maskérku, aby u herce vyvolala dojem pláče. Ta mu na obličej kape glycerínové slzy.

„Tak prosím o klid, budeme točit,“ upozorňuje přítomné asistentka režiséra a herci se znovu a znovu pouštějí do akce. „Stop, kopr,“ zvolá režisér, jakmile je se záběrem spokojený a všichni odcházejí k monitoru, kde si natočenou scénu prohlédnou při kontrolní projekci. „Děkuji, obraz je hotový,“ uzavírá režisér a vyhlašuje krátkou pauzu. Je půl třetí ráno. Na všech je znát únava, ale do svých postelí se dostanou až za svítání. Čeká je totiž natáčení dalších náročných situací.

Přečtěte si také:

V hradišťské věznici je opět živo. Natáčí se tam film

Vězení: Přeučil velí Kubáníkovi

Držitel Thalie ve vězení

Kostýmy pro natáčení Jména vznikly v Hradišti