Cesta začíná na Vyškovci, u zastávky Hribovny. Sem jsme totiž přijeli autobusem. Náročnější cyklisté mohou vyjet třeba z Rasové, ze Starého Hrozenkova nebo až z Uherského Brodu. I od vyškovecké zastávky je ale celá túra tak jak tak osmnáct kilometrů dlouhá a o rovinách se moc mluvit nedá. Není to ale nic nepokořitelného.

Trasa k Sokolímu kameni vede po červené turistické značce, po cestě je i několik rozcestníků. Stačí se řídit značkami a intuicí. Už počáteční úsek nám dává trochu zabrat a já pro jistotu sesedám z kola, protože strmější kopec je plný navezené drtě a kamenů. Takový terén je jen pár desítek metrů, po chvíli dorazíme na louky nad Vyškovcem.

Odtud míříme až k naší první zastávce, Machnáči, převážně po trávě a polních cestách. Není třeba se prosekávat hustým porostem, po loukách jezdívají chataři v autech. Naopak, jízda je i přes občasný výmol docela pohodlná. Občas do kopečka, občas dolů.

Po levici máme hranici se Slovenskem, jedeme po slovenské straně. Kolem jsou krásná panoramata Bílých Karpat a my si cestu moc užíváme. Po cestě je dokonce restaurace kousek od vyznačené stezky, máme ale zásob dost a nemůžeme se dočkat, až dorazíme na Sokolí kameň. Zastavujeme ale ještě u zmiňovaného Machnáče.

Travnatý vrchol v sedmi stech sedmdesáti metrech poskytuje výhled na Trenčín, na Povážský Inovec nebo bělokarpatskou Chmelovou. Odtud pokračujeme převážně přes lesy až k našemu cíli. Je o necelých sto metrů níž, takže se část sjíždí z kopce. To ale rozhodně neznamená, že můžu pustit brzdy a pořádně se rozjet. Ruce na brzdách a šnečí tempo, to je můj styl pro tento terén.

V horském prostředí se nevyplatí závodit. Chvíli zase šlapeme do mírného kopce a ten nás už dovede na konec naší cesty. U Sokolího kameňa je posezení i s ohništěm, škoda, že jsme si nevzali špekáček. Skalku už zdoláváme bez kol a na jejím vrcholu se otevírá fascinující výhled. Až se hlava točí.

Pod námi je strmý sráz do doliny chocholnického potoka a naproti se tyčí kopce Bielych Karpat, Pováží, hora Inovec i reliéf Malých Karpat. V rovině mezi horami lze při dobrém počasí vidět také chladicí věže jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích.

Přidáme i podpis do návštěvní knihy. Dnes už tady několik lidí bylo. Ze strany od Vyškovce jsme sice potkali jen dva cyklisty, na Sokolí kameň se však dá dostat také ze slovenské obce Drietoma. V dálce řádí bouřka, a tak zpátky vyrážíme co nejrychleji…

Trochu nás zdrží kopec zpět na Machnáč, kilometrový úsek stometrového převýšení musíme kola tlačit. Přece jen nejsme tak zdatní cyklisté a v zádech máme černé mraky. Od Machnáče už ale jedeme, výmol nevýmol, zpátky na Vyškovec.

Na zastávce Hribovny jsme déšť přečkali. Před námi je ještě jeden kopec kolem Bošáček až nahoru na chatu Vyškovec. A za odměnu si dnes dáme pořádnou večeři.

Tipy z cesty

- Cesta tam i zpět je dlouhá 18 km.

- Terén je vhodný pro turisty i horská kola, přesto doporučuji vzít si s sebou soupravu na opravu defektů.

- Vzhledem k tomu, že nejde o tolik frekventovaná místa, je lepší jet ve dvou.

- Nad zastávkou Hribovny je studánka, kde se dá před cestou nabrat čerstvá voda.

- Pro lepší pohled na panoramata doporučuji s sebou zabalit také dalekohled.

- U Sokolího kameňa je ohniště, výlet si lze zpříjemnit opékáním buřtů.

- Trasa je variabilní, kromě toho, že se dá jet zpět na Vyškovec, vede od Sokolího kameňa také cesta dolů do slovenské vesnice Drietoma, odkud se dá pokračovat až k Trenčínu. Tímto směrem se dá ale vyrazit také přímo z Vyškovce dolů přes Starý Hrozenkov, což je ideální výlet na další den.

- V okolí Vyškovce se nabízí spousta míst k ubytování, nejblíž je například chata Vyškovec, která turistům poskytuje také restauraci, bazén a sportovní areál.

KAROLÍNA PEŘESTÁ