My jsme vyzkoušeli nenáročnou trasu z Kamenné Bůdy na Javořinu. Na cestě ze Slavkova do Strání odbočujeme na kopci Hrabina vpravo směr Kamenná búda. Asi po třech kilometrech dorazíme po zasněžené, ale solidně průjezdné cestě na parkoviště. Dál auta nesmí, na lesní cestu je zákaz vjezdu. Teploměr ukazuje mínus pět stupňů, je bezvětří a nebe modré jako na Jadranu, přímo luxusní podmínky. Zima jako z obrázků Josefa Lady.

Na parkoviště je celkem plno, ale nakonec v klidu parkujeme a nazouváme lyže. Cedule k našemu cíli, Holubyho chatě, hlásí pět kilometrů. Vyrážíme, hodinky ukazují čtvrt na dvanáct. Už pár metrů za parkovištěm je dobře prošlápnutá stopa. Asi po kilometru odbočujeme na červenou značku. K vrcholu volíme strmější a kratší trasu. Tady se o stopě moc mluvit nedá, strmě stoupáme spíš po vyšlapané cestičce, stejnou trasou se vydali i pěší turisté před námi. Potkáváme tři chlapíky na sněžnicích, kteří jdou z vrcholu. První kratší zastávka je u Betina javoru, máme za sebou čtyřicet minut a jsme za půlkou cesty. Na chatu zbývá nějakých dva a půl kilometru.

Viditelnost je skvělá. Vidíme Praděd i siluety Nízkých Tater

Stromy jsou obalené sněhem, přes les se dere sluníčko, je to neskutečný pohled. Před námi se rýsuje poslední stoupání k vysílači, je to nejstrmější část cesty, jinak jako stromečkem se jít nedá. Po hodině a čtvrt jsme na vrcholu, v nadmořské výšce 970 metrů. Odměnou je nám úchvatný pohled. Viditelnost je skvělá. Spatřit lze i 140 kilometrů daleko nejvyšší vrchol Jeseníků Praděd. Na slovenské straně vidíme siluety Nízkých Tater. Přímo pod vysílačem děláme nezbytné foto a míříme k Holubyho chatě. Podle očekávání je tam plno, ale nakonec se místo najde i pro nás. Jídlo si musíte objednat u baru, obsluha se sice snaží, ale nával turistů a běžkařů je nad její síly. Alespoň je milá a usměvavá. Čekáme asi dvacet minut, při nabité hospodě se to dá omluvit, čekání se vyplácí. Dršťková za 1.89 euro, polévka je výborná, za kafe platíme o padesát centů méně. Hlavní jídlo stojí něco kolem pěti euro, za specialitu, jako jsou třeba grilovaná žebra, si musíte připlatit, stojí 8.95 euro. Platit můžete i v českých korunách.

Okolo Javořiny vede 40 kilometrů upravených běžkařských stop

Po obědě jdu vyhledat šéfa Holubyho chaty, mám štěstí. Miroslav Martinček stojí přímo před chatou. Já ho znám, nejsem na chatě poprvé, on mě logicky ne, tak se mu představuji. Ochotně se dělí o dojmy z letošní lyžařské sezony. „Běžkaři sem začali ve větším počtu jezdit tak před dvěma roky, jakmile měli k dispozici upravovanou stopu z Nové Lhoty až k nám. Je to vynikající věc. Vymysleli jsme česko – slovenský běžkařský okruh. Dvě stopy pro klasiku a čtyřmetrový pás na bruslení. Stopa vede podél lesa na české a slovenské straně. Další stopy jsou z Nové Lhoty a Kamenné búdy, okolo Javořiny máme upravených zhruba čtyřicet kilometrů běžkařských stop," pochvaluje si. Horší je to s areálem pro sjezdové lyžování. Vleky stojí, ale podle slov chataře se rozjedou už následující neděli. „Někdo nám ukradl elektrický kabel, ale už je všechno v pořádku, od zítřka začínáme lyžovat."

Kdo čeká, že zimní sezona je na Javořině tou klíčovou, je v hlubokém omylu. „Jsem tu chatařem už devět let a vždycky jsme měli hlavní sezonu v létě. Dneska jsou lidé zvyklí na zasněžování v každém středisku, to tady zatím není. Problémem jsou peníze. V první řadě musíme dokončit rekonstrukci chaty, to je naše priorita, potom se můžeme pustit do dalších věcí, možná dojde i na zasněžování," přeje si 42letý chlapík.

Velká Javořina má svoje kouzlo, které v parádním počasí ještě víc vyniká. Parkoviště v okolí Holubyho chaty je zaplněné. Značky aut prozrazují, že návštěvníci jsou z obou stran hranice.

Minulý rok bylo na chatě asi pětačtyřicet tisíc lidí, nepočítaje v to slavnosti a Silvestr

„V zimě je trošku víc Slováků, možnosti lyžovat na slovenské straně jsou menší než na Moravě. Přichází k nám i spousta pěších turistů, v poslední době už bych to možná viděl tak padesát na padesát. V létě je jednoznačně víc turistů z Česka," povídá chatař a hodnotí uplynulou sezonu. „Minulý rok bylo na chatě asi pětačtyřicet tisíc lidí. Je to pro mě obrovská satisfakce za tu námahu, kterou tady máme. Pozor! To nepočítám slavnosti, na kterých se účastnilo kolem šesti tisíc lidí a silvestr, to jsou další kvanta návštěvníků. Přináší to plusy i mínusy, ale tak to prostě je, jsem spokojený, miluji to tady a jsem tady rád," říká na závěr ochraptělým hlasem nachlazený Miroslav Martinček.

Po splnění reportérské povinnosti se vydáváme na zpáteční cestu. Jedeme kolem vysílače, po hřebeni a pak strojem upravovanou trasou po běžkařské magistrále ke Kamenné búdě. Téměř celá trasa vede mírně z kopečka. Jedním slovem exkluzivní sjezd až k autu. Jenom si musíte dávat pozor ve stopě, je plná běžkařů. Sjezd nám trvá něco kolem čtyřiceti minut. Celá trasa je nenáročná, zvládne ji i netrénovaný běžkař, měří něco kolem dvanácti kilometrů.

Lyžování v okolí Velké Javořiny
Skiareál Velká Javořina se nachází v nadmořské výšce 822 m.n.m.

Můžete využít tři sjezdovky a tři vleky o celkové kapacitě 1020 osob za hodinu. Všechny vleky jsou talířové, pomy. Nejdelší vlek měří 730 metrů. Lyžuje se od pondělí do čtvrtka za 8 eur pro všechny bez rozdílu věku. Děti do šesti let v doprovodu dospělé osoby lyžují zadarmo. Od pátku do neděle zaplatíte 15 euro za den. V posledních letech se prudce zvýšila kvalita upravených stop. Rolby a sněžné skútry celkem pravidelně projíždějí trasu z Nové Lhoty a od Kamenné bůdy až k vrcholku Bílých Karpat.