Před palisádami opevněného hradiska se odvíjel pořad, mapující období od fašanku do Velikonoc. Obyčejů a zvyků bývalo kdysi mnoho, každá vesnice, každý kraj byl něčím odlišný. A tak nejprve na scénu přitančil průvod pokřikujících masek, které před odchodem z ní zazpívaly píseň Fašanku, fašanku už je ťa namále.

„Hned druhý den po masopustu nastává čtyřicetidenní předvelikonoční půst. Každá z postních neděl nesla jiný název. První se nazývala Černá, druhá Pražná, třetí Kýchavá, čtvrtá Družebná, pátá Smrtná," osvětlil jejich názvy divákům moderátor. Pak děvčata postupně v kruhu oblékla Morenu a vydala se s ní do průvodu za zpěvu Nesem, nesem, Morenu, na oleju smaženú. Když se zastavil, jedna z holek vykřikla. „Do vody Morenu dáme, jaro přivítáme."
A tak se také stalo. Děvčata slámovou figurínu rychle odstrojila, vysvlečená byla nad ohněm zapálená a hořící Morena skončila v rybníku Baboňák. A protože byla Květná neděle, spojili s ní skauti další tradici, přinášení létečka, které symbolizuje život a jaro.

Na scénu přinesla děvčata s baldachýnem májíček, který uťal Janíček. „Pěkně zelený, pěkně zdobený náš stromeček. Buďte páni veselí, o tej Květnej neděli, jara sme sa dočkali," pěla vesele děvčata, za nimiž doběhli kluci s opentlenými pomlázkami, aby jim jaksepatří vyšlehali. Pomlázkou pořad skončil. Lidé, kteří přišli dát sbohem zimě a přivítat jaro, využili symbolické otevření bran archeoskanzenu a zamířili si opevněné hradisko prohlédnout.

Senioři z Modré zase přijali pozvání do Centra slováckých tradic, kde pro ně byla v moderní pálenici připravena přednáška o přípravě ovocných kvasů a jejich přeměně v destilát. Při písničkách velehradské harmonikářky Jarmily Novotné si senioři zavzpomínali na radosti a starosti, jak je život v obci od posledního seniorského setkání přinášel.