Třicet let fungování, to je docela dlouhá doba, co ale předcházelo uspořádání premiérové výstavy Setkání – stretnutie v roce 1985?
Kontakty mezi tehdejšími okresy Uherské Hradiště a Trenčín na poli kultury se datují někdy od roku 1967. Měli jsme ale potřebu setkávat se a diskutovat nejen o situaci v našem státě a o problémech tvůrčích také po roce 1968. Ve spolcích, sdružujících fotografy, filmaře a výtvarníky, dýchal ten opoziční duch doby dál, i přes snahu tehdejšího režimu udusit jej. Proto jsme se scházeli a například v roce 1970 vyhlásili první ročník fotosoutěže s výstavou FOPO 8 – FOtografie POmezí osmi okresů. Realizovaly se i další fotografické výstavy a na ně pak navázaly od roku 1978 třídenní tvůrčí dílny. Tyto akce organizovaly střídavě ve svých okresech družební kulturní instituce – Trenčianske osvetové stredisko (TOS) a tehdejší Okresní kulturní středisko (OKS) Uherské Hradiště.
Družební kontakty tedy nejdříve udržovali fotografové?
Ano, byli nejaktivnější a také organizovaně působili v různých klubech a skupinách. Výtvarníci byli tehdy spíš solitéři, i když později, zejména v devadesátých letech, kdy byla kulturní zařízení v České republice rušena, se situace v podstatě obrátila. Na Slovensku ovšem byla síť osvětových zařízení zachována, takže skupiny výtvarníků a fotografů při TOS Trenčín nepřestaly fungovat do dnešního dne. U nás od roku 1991 zaštítil tyto aktivity Klub kultury Uh. Hradiště, přestože tvůrčí seskupení – Fotokroužek a Výtvarná skupina tehdejšího Sdruženého závodního klubu – už oficiálně neexistovala.
Vraťme se k aktivitám fotografů a výtvarníků…
Společná tvůrčí setkání fotografů pokračovala až do roku 1992. Je až neuvěřitelné, jak významné lektory z řad tvůrčích fotografů ale i teoretiků se organizátorům dařilo zajišťovat. Připomínám namátkou některá jména – Taras Kuščynskyj, Margita Mancová – Štecková, Milan Borovička, Petr Sikula, Miloslav Stibor, Ivan Kozáček, Bohumil Kabourek, Fero Tomík, Jan Beran, Vlado Bača, Magdaléna Robinsonová, Anton Štubňa, Tibor Huszár, Antonín Dufek, Pavel Dias, František Chrástek, Miroslav Hucek, Oľga Bleyová, Igor Zhoř, Jindřich Štreit a řada dalších. Počátkem devadesátých let se k fotografům přidali výtvarníci, kteří předtím měli svá školení samostatně. Ukázalo se, že kontakty mezi fotografy a výtvarníky jsou ku prospěchu oběma skupinám. Prakticky po celou dobu organizovala akce za trenčínskou stranu až do svého odchodu do důchodu metodika Jaroslava Tichá. V loňském roce proběhl již 36. ročník tohoto přátelského setkání, které již téměř dvacet let probíhá v příjemném prostředí rekreačního zařízení (bývalá Kordárna) ve Starém Hrozenkově.
Dá se zmínit nějaká rarita z těchto společných akcí?
Zajímavostí bylo mnoho… Ale snad vzpomenu, jak v roce 1996 v Liešne, kdy jako lektoři působili skvělí slovenští malíři a grafici, žáci Albína Brunovského Karol Felix a Igor Benca, přijeli jako hosté významní čestí grafici seskupení v hudební skupině Grafičanka – Vladimír Suchánek, Jiří Slíva, Karel Demel a dnes již zesnulý Jan Antonín Pacák, mimo jiné bubeník Olympiku. Hráli tehdy a besedovali skoro až do rána.
Před nedávnem byla v Galerii Vladimíra Hrocha v hradišťském Klubu kultury otevřena výstava 30. ročníku Setkání – stretnutie, která měla premiéru v Trenčíně. Jaká je historie této akce?
Výstava Setkání – stretnutie navázala jednak na výstavní aktivity fotografů, o kterých jsem se zmínil, jednak byla i jakýmsi výstupem oněch tvůrčích dílen. První výstava v této podobě se konala v květnu 1985 v Dělové baště trenčínského hradu. A jen pro zajímavost, náš okres reprezentovali tehdy členové Výtvarné skupiny při SZK Drahoslava Burďáková, František Šrahůlek, Jaroslav Stuška, Vladimír Kodrla, Ctirad Bass, Jaroslav Abrhám, Alois Juřena, Josef Škrášek a Miroslav Bystřický. Členové této skupiny a další – František Pavlica, Jan Botek, Petr Psotka, František Slovák a další -tvořili i v dalších letech základ naší kolekce, později se k nim připojili někteří členové Sdružení nezávislých výtvarníků moravsko-slovenského pomezí se sídlem v Uherském Brodě nebo absolventky výtvarného kurzu soukromé ZUŠ Domeček 166 a pochopitelně i solitéři – Lenka Jurečková, Jarolav Strnad, Ladislav Matucha a další. Výstava se každoročně koná vždy v obou městech a můžeme konstatovat, že pořadatelé mají v posledních letech příjemné starosti – zájem autorů je takový, že část kolekce není možné vzhledem ke kapacitě galerijních prostor vystavit. Například letos vystavuje padesátka autorů! Navíc v posledních deseti letech jsou vzájemně pořádány i autorské výstavy vybraných tvůrců. A je třeba připomenout, že v roce 2013 vydaly společně obě pořádající instituce padesátistránkovou brožuru podrobně dokumentující historii vztahů v oblasti výtvarného umění a fotografie od roku 1970.
Jak vidíte budoucnost této výstavy v souvislosti s tím, kde všude doba svými komerčními zásahy deformuje život společnosti?
Já si myslím, že budoucnost takovýchto akcí je limitována dvěmi věcmi. Jednak ochotou a schopností zainteresovaných kulturních zařízení tyto aktivity zaštítit. A to je vyloženě v lidech. Současné vedení jak Klubu kultury Uherské Hradiště tak Trenčianského osvetového strediska podmínky vytváří a obě odborné pracovnice – Petra Baroňová a Janka Masárová mají chuť a všechny předpoklady pokračovat v úspěšné historii družebních vztahů. Druhá věc je ochota výtvarníků setkávat se, vyměňovat si názory a udržovat přátelské společenské a umělecké kontakty – o této podmínce vůbec nepochybuji. U okruhu těchto lidí, jak je znám, komerční záležitosti v podstatě žádnou roli nehrají. Pokud se jim podaří některé dílo prodat, jedná se jen o něco navíc. Prioritou je u nich tvůrčí přetlak, snaha tvořit sám pro sebe a o výsledek se podělit s kamarády a přáteli. A k tomu bezesporu slouží i tvůrčí dílny a výstavy Setkání – stretnutie.
Miroslav Potyka, ročník 1944, absolvoval gymnázium v Uh. Hradišti a Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci, od roku 1967 pracoval v uherskohradišťských kulturních institucích (okresní kulturní zařízení pod různými názvy, od r. 1991 v Klubu kultury, kde po odchodu do důchodu působil na zkrácené úvazky do konce r. 2014). Od roku 1972 organizoval a zahajoval výstavy, včetně několika výstav fotografií svých (Klub kultury a Slovácké divadlo v Uh. Hradišti, Uh. Brod, Ostrožská Nová Ves, Rožnov pod Radhoštěm, Trenčín). Na téma folklor vystavoval společně s malířkou Lenkou Jurečkovou (Trenčín, Praha – v Parlamentu ČR, Velká nad Veličkou, Vlčnov). Deset let fotografoval pro Slovácké divadlo a úzce spolupracoval se Slováckým deníkem.