SLEDUJEME cestu Napříč Jižní Amerikou Miroslava Šlégla

Michale, v poslední době se v dresu Fenerbachce objevujete na místě defenzívního záložníka, což je pro vás post, na kterém jste v dosavadní kariéře zatím nenastupoval. Jak vám tento nový post sedí?

Těch startů na tomto postu nebylo zase tak mnoho. Jednou to bylo de facto z nouze, protože jsme měli vykartované střední záložníky. Trenér si mě před zápasem zavolal, jestli bych to nezkusil. Naposledy si potřeboval odpočinout Topal, tak mě tam dal taky. Je fajn, že jsme oba zápasy vyhráli, i když v tom druhém jsem začínal na defenzívním záložníkovi, v poločase byl stav 0:0 a trenér chtěl posílit ofenzívu, tak jsme přešli na tříobráncový systém a já se stáhl mezi Alvese a Kjaera. Určitě je ale dobré, že trenér ví o mé univerzálnosti a že díky flexibilitě mohu hrát na více postech.

V porovnání s loňskou sezonou nastupujete v dresu Fenerbachce mnohem častěji, což je určitě i důsledkem účasti Fenerbachce v Evropské lize i v závěrečných bojích tureckého poháru. Jste momentálně se svojí herní vytížeností spokojen?

Tak, jak je to momentálně, je to ideální. Není to každý zápas, to by přišla únava, ale trenér to dělá teď správně. Rozděluje únavu na všechny hráče, bez ohledu na jejich jména. Nechal sedět klidně Naniho či Van Persieho. Při tom až na Bragu se nám dařilo vyhrávat, takže všechno bylo v pohodě. Osobně jsem spokojen a takhle nějak jsem si svoje působení v Turecku představoval. Za poslední tři měsíce jsem toho nahrál nejvíc za dobu, co v Istanbulu působím. Přiznám se, že mi pomohlo částečně i štěstí. Místo po prvním jarním zápase vykartovaném Alvesovi, měl nastoupit Ba, který odehrál i generálku. Jenže on se v xté generálce před poločasem zranil a šanci jsem pak dostal já. Chytil jsem se, celkem se mi dařilo. První zápas jsme vyhráli 3:0 a od něj jsem se odrazil. Trenér poznal, že se mnou může počítat, pak přišly karetní tresty Kjaera, Alvese a s tím přišla další šance, dařilo se mi i nadále a trenér mě od té doby zapojuje pravidelněji. Měl jsem hrát od začátku i derby s Galatasarayem. To by bylo poprvé, kdy Alves i Kjaer byli připravení a já měl hrát místo Alvese.

O to víc vás asi zamrzelo, že velké istambulské derby se neuskutečnilo z bezpečnostních důvodů. Kdy jste se o zrušení utkání dozvěděli a co bylo příčinou?

Samozřejmě, že mě to mrzelo, když jsem byl v základu… Zrovna jsme nastupovali do autobusu k odjezdu na stadion, když nám řekli, že máme počkat. Moc přesných informací nemám. Z těch, které se ke mně donesly, vyplývá, že se plánoval atentát na naše fanoušky mimo stadion. Bezpečnost na stadionech, v nákupních centrech i na letištích je zajišťována dvojitými, důkladnými kontrolami, a tak nehrozí, že by tam třeba prošel někdo s výbušnou vestou. Riziko je ale na otevřených prostranstvích v okolí stadionu. Tam kdyby se po zápase vyrojilo ze stadionu pětapadesát tisíc diváků, tak by riziko bylo obrovské a obrovské by byly i ztráty na životech.

Už víte, kdy se velké derby odehraje?

Oficiálně zatím termín nevím, ale myslím, že to bude v týdnu, kdy byl termín pro Evropskou ligu, ze které jsme vypadli, a tím se otevřel prostor pro dohrávku. Za chvíli bude vrcholit boj o titul, proto určitě budou chtít, aby měli všichni stejný počet zápasů.

Dnes je Evropa plná teroristických útoků a plné je jich i Turecko, Istanbul nevyjímaje. Cítíte se v hlavním tureckém městě momentálně bezpečně?

Osobně se bezpečně cítím. Přiznám se ale, že nevyhledávám veřejná místa. U mešit či v Sultanahmetu, kde poslední útok proběhl, jsem už hodně dlouho nebyl a upřímně řečeno to ani nemám v plánu. Jedu jen z tréninku domů, maximálně se někde najíst. Zdržuji se nejvíc doma a nebo v tréninkovém centru. Navíc teď každý třetí den hrajeme, takže jsme pořád na cestách.

V létě vám končí smlouva. Dokážete si představit, že byste v takovém prostředí smlouvu prodloužil?

Dneska je to těžké. Vidíte Paříž, Londýn, Brusel… Člověk si nevybere a může mít smůlu být u nějaké tragédie kdekoliv. Já se v Turecku do žádné svízelné situace či nějakého rizika nedostal, takže si prodloužení smlouvy představit dokážu. Uvidím. Času už ale moc nezbývá, protože bych chtěl mít do EURA jasno, jakým směrem se mé další kroky budou ubírat.

Jsou nějaké konkrétnější nabídky ve hře?

Variant je víc a nějaké nabídky mám. Od setrvání v Turecku, po návrat domů. Uvidím, jak se to vyvine po návratu z repre v Turecku. Nabídek je více, takže si sedneme a uvidíme.

Za sebou máte reprezentační sraz, který byl posledním před závěrečnou nominací na EURO. Co vám naznačil a jak moc stojíte o účast na třetím EURU?

Motivace je obrovská. S klukama jsem absolvoval kvalifikaci a prošli jsme v ní i nelehkými chvilkami. Vytvořila se výborná parta, do které bych chtěl přispět tím nejlepším, co ve mně je. Zápas se Skotskem, ve kterém jsem nastoupil, jsme prohráli a rozhodla o tom jedna povedená akce Skotů hned v úvodu. Následně jsme si rozebírali zápas na videu a upozorňovali jsme se na chyby, po kterých měli Skoti další šance. Vesměs pramenily ze špatného výběru místa, kdy vás míč jednoduše netrefí, ale ve fotbale to tak někdy je. Podobné zápasy na EURU nás ale asi nečekají. Zřejmě tam nebudeme ‚bušit do plných'.

Přestože teprve před pár dny začalo astronomické jaro, fotbalová sezona směřuje ke svému vrcholu. Už přemýšlíte i nad dovolenou?

Tak daleko ještě neuvažuji. Za prvé nevím, jestli mě trenér nominuje na EURO a jak na něm případně dopadneme a pak také díky tomu, že mi končí smlouva, nevím, kde budu od léta působit. Proto vůbec nevím, jak to bude s dovolenou. Pevným bodem jsou ale termíny mého fotbalového kempu, na kterém chci být zase přítomen. Pořádáme je u nás na Slovácku v Hluku už pátý rok a vždycky si najdu čas, podívat se na malé kluky, ale i holky a podělit se s nimi o zkušenosti.

Pět roků, to už je slušná tradice. Kolik fotbalových adeptů vám prošlo za tu dobu před očima?

Každý rok je to více než stovka. Když to tedy sečtu, je to kolem pětistovky malých kluků i holek. Letos děláme dva turnusy, a pokud mají děcka chuť, tak ještě máme volné místa v termínu od 11. do 16. července. Více se ale dozvíte na stránce www.fotbalovykemp.uh.cz.

Přestože jste s fotbalem daleko od domova, tak jste nezapomněl podpořit ani svého kamaráda ze školních let Miroslava Šlegla na jeho cestě Jižní Amerikou, kterou čtenářům zprostředkováváme pravidelným seriálem. Sledujete naskakující kilometry a s nimi i naskakující charitativní konto?

Sleduji jeho povídání v novinách a sleduji také jeho facebookovou stránku. Když se na svoji cestu vydával, tak jsme se domluvili s Petrem Čechem, že mu zvýšíme motivaci desetikorunou za každý ujetý kilometr a přidal se k nám i můj kamarád Petr Zámečník, takže Mira ‚vyšlapal' už přes sto tisíc. Odkazy z jeho cesty posílám i Petru Čechovi a vždycky se shodneme, že je ‚blázen', ale také že právě blázni posouvají svět dopředu. Proto mu moc fandíme a snažíme se mu přidat důvod navíc, aby vydržel. S ‚Čechínem' máme oba rádi kola, a tak si umíme představit, co jej na jeho cestě čeká, kolik sil ho cesta stojí, a také kolik nebezpečí na cestě číhá. Kvůli časovým posunům se v on-line připojení míjíme, ale někdy si stihneme napsat pár vět, či si třeba říci pár slov. Vím, že měl teď nějaké technické problémy s kolem, ale díky klukům z Uherského Brodu se mu je podařilo vyřešit. Nezbývá než před ním skutečně smeknout klobouk.

Váš kamarád absolvuje i vícesetkilo­metrové denní dávky. Kolik jste na kole urazil nejvíce za jediný den vy?

Mým maximem je tak do sto třiceti kilometrů.

To ale bylo na silničním kole, ne? A co potom skládačka…

Samozřejmě, že já jsem jel na silničním kole. Mirova skládačka sice není tou skládačkou, na které jezdívaly naše babičky, i já jsem na moderní skládačce po městě jel. Ta Mirova je sice upravena speciálně, ale veze si na ní veškerou bagáž, takže jeho výkon je opravdu extrémní.

Na své cestě se už vyškrábal i do horských sedel nad pěti tisíci metry nadmořské výšky. To už musí být skutečně náročný fyzický výkon…

Tak to už je skutečný masakr. Já ani nevím, jak se na svoji cestu připravoval, ale znám jej jako skutečného dobrodruha, takže nepředpokládám, že by před cestou trénoval někde v Alpách. Takový fyzický výkon v tak extrémním prostředí řídkého vzduchu, to skutečně nezbývá než smeknout klobouk.

Spolu jste chodili na uherskohradišťskou ekonomku. Už tehdy byl blázen do kol?

To zase ne. Sice jsme spolu na kole do té školy z hradišťských Vinohradů jezdili, ale extrémní biker se z něj stal až později. To jsme se o jeho cestách bavívali. Vím, že začínal cestami po Česku a postupně si přidával. Pak jej začalo extrémní kolo bavit a upnul se k němu.

Těšíte se, až si po skončení EURA a po jeho návratu sednete k českému pivu a proberete některé zážitky?

Samozřejmě, že se na to těším. V tuhle chvíli ale nedokážu říci, kdy se Mira vůbec vrátí, protože on je takový fanatik, že si je schopný těch plánovaných dvanáct tisíc kilometrů natáhnout a pak je také otázka, kde já po jeho návratu budu působit. To v tuto chvíli neumím říci zase já. Každopádně mu ale přeji hlavně zdraví a aby se v pořádku vrátil domů. My si asi ani nedokážeme představit, jaká nebezpečí jej na skládačce na jeho cestě čekají.

ALEŠ MAZUREK