Honza Vlachynský s Andrejem Vališem vyrostli v mařatické čtvrti Hliník, oba působili jako vedoucí hradišťského skauta a mezi sezením v univerzitních lavicích spolu stihli procestovat pořádný kus světa.

Ještě jako studenti pronikli na brněnské předvánoční trhy se svou vlastní novinkou stánkového občerstvení – Turbomoštem, tedy směsicí hostětínského jablečného moštu, pálenky a koření. Provozovat takový minibar jen tři týdny v roce jim po několika sezonách přestalo stačit. Rozhodli se proto pořídit si opravdový podnik.

Dnes jejich „Bar, který neexistuje" v Brně funguje rok a pár dní. Za tu dobu se stal ve městě pojmem. Stovky druhů alkoholu méně známých značek, barmani vyhrávající národní dovednostní soutěže, vlastní recepty na míchané nápoje, úslužnost personálu. Takový bar dosud v moravské metropoli chyběl a na jeho popularitě je to znát. Už na konci listopadu facebooková stránka baru překonala milník deseti tisíc fanoušků. Třeba nositel místní fotbalové tradice, FC Zbrojovka Brno, jich má o tři tisícovky méně… Označení „úspěšní podnikatelé" však teprve šestadvacetiletí Honza s Andrejem odmítají.

Jak jste si v baru užili prosincovou oslavu ročních narozenin?

Andrej: Byla to největší party za celou existenci podniku. Takové akce tady normálně neděláme.

Honza: Přišla spousta lidí, kteří se kolem nás točí. Asi nejvíce se jim líbil welcome drink, jenž jsme jim u vchodu lili do úst přímo z láhve. Nápad byl akorát mírně nedotažený, protože jsem návštěvníky začal po pátém pivu trochu polévat.

Za pouhý rok jste dokázali vybudovat jeden z nejvýznamnějších brněnských podniků se značně širokým okruhem příznivců. Je to ve vaší branži za tak krátkou dobu obvyklé?

H: Zkusím použít jedno přirovnání. Dead Rabbit v New Yorku otevřel letos v únoru a nyní je považován za nejlepší na světě. Takže kdybychom víc makali, mohli jsme možná být ještě někde jinde (úsměv). Nesmíme zapomenout na to, že Brno před námi bylo, co se těchto podniků týče, nepoznamenané město. Díky tomu jsme měli jednodušší cestu. Kdybychom působili v Praze, pravděpodobně o nás nikdo neví, protože tam je podobných barů deset patnáct. Tady o nás bylo hned slyšet.

Nejen v Brně stojí hospoda snad na každém rohu. Nezdál se vám kvůli tomu váš nápad založit bar rizikový?

H: My jsme ale měli vymyšlený sortiment a systém fungování skutečně odlišný od toho, co ve městě dosud bylo. V tomto směru jsme našemu konceptu poměrně věřili. Samozřejmě jsme nemohli vědět, jak to všechno dopadne a jestli se bar u veřejnosti chytne. Stalo se a nás to příjemně překvapilo.

A: Strachu jsme měli hodně. Lidé nám říkali, že hospody 
v Brně fungují v jakýchsi vlnách. Otevře se nová, chodí do ní hodně lidí, ale zájem o ni postupně utichá s tím, jak vznikají další nové podniky. Hezké je, že po roce žádný pokles zájmu nepociťujeme.

Vysvětlete čtenářům, v čem je Bar, který neexistuje výjimečný.

H: Podstatný je sortiment. Můžete si u nás vybírat ze 460 lahví destilátů při cenově příznivém nastavení. Chceme totiž, aby se lidé nebáli zkoušet nové věci. Nedávno jsem o nás slyšel, že jsme takové H&M na chlast. Tedy že za celkem dobré peníze tu ochutnáte spoustu věcí, které jsou jinde dražší. Důraz klademe na kvalitu koktejlů. Toto téma je celosvětově na vzestupu a poptávka tak roste i v České republice, nabídka zde však ustrnula někdy 
v devadesátých letech. Smíchat vodku a džus rozhodně není naše cesta.

A: Kromě sortimentu bych na první místo v žebříčku důležitosti postavil zákazníkův pocit z podniku. Za ten nese odpovědnost personál. Snažíme se v této oblasti aplikovat poznatky získané 
v Americe, kde jsme se setkali s nejlepším servisem, pohostinností, celkovým zážitkem.

H: Personál by především neměl soudit člověka podle toho, jak vypadá, a chovat se ke všem stejně. To se strašně lehce řekne, ale o to hůře uskutečňuje. Protože v reálu máte tendence zapadat do škatulek, být tu pro určitou sortu lidí. To my ale nechceme. Proto sem chodí různí lidé, od manažerů v sakách po pankáče. Lidé odlišného stáří z různých sociálních vrstev. Na tom si zakládáme.

Než jste se pustili do budování baru, jezdili jste hodně po světě a nechávali se inspirovat. Vy jste si prostě řekli, že budete jezdit po světě, navštěvovat nejlepší bary, vytřídíte poznatky a podle nich jeden takový vytvoříte v Brně?

A: Ze začátku to nebylo plánované, myšlenka se utvářela postupně.

H: Cestovali jsme, protože nás to fakt bavilo. No a při cestování jsme hodně chodili do barů. Samotné sbírání dat v pozdější fázi už vykazovalo parametry empirického výzkumu. Chodili jsme s notýskem a sledovali strašně moc konkrétních detailů. Prosvětlení místnosti, chování personálu, styl oslovení, sortiment, délku barové desky, typ židlí, hudbu, v jakých částech místnosti se shlukují zákazníci… Údaje jsme sbírali návštěvami pětadvaceti především newyorských a částečně sanfranciských podniků. Přišli jsme na to, že v Brně třeba úplně chybí tak zásadní věc jako bar s opravdu dlouhým, dominantním pultem.

A: Chtěli jsme se přiblížit především americkým barům, ale byli jsme i jinde ve světě. Pozoruhodné detaily jsme zaznamenali třeba 
v Thajsku, v luxusních podnicích na střechách mrakodrapů.

Evropu jste z barového hlediska nezkoumali?

H: Tu jsme projeli později, až jsme měli otevřeno. Především Paříž, Londýn a Berlín. Hodně to podobu našeho baru ovlivnilo. Vlastně se dá říci, že jde 
o úplně jiné místo, než tomu bylo na začátku. Věřím, že se budeme podobně vyvíjet i dál.

Myslel jsem si, že při podnikání už na cestování nebudete mít tolik času, ale opak je zřejmě pravdou…

H: Cestování je teď už spíše pracovní. V Londýně jsme byli kvůli veletrhu, podruhé v New Yorku zase za koktejlovým festivalem. Už nejedeme někam na pláž s tím, že bychom nic neřešili.

A: Do Berlína jsme přijeli autobusem, nechali v hostelu věci a šli rovnou do předem vyznačených barů. Přejížděli jsme z jednoho do druhého a tak to šlo i druhý den.

H: Nebyla to ale žádná party, jak by se mohlo zdát. Spíše to jsou studijní cesty, všímáme si celé řady detailů a všech věcí okolo. Drinky nedopíjíme, neopíjíme se.

Honza vystudoval psychologii a politologii, ale tvrdí, že to hlavní, co se naučil, získal při cestování. Jsou snad školy zbytečné?

H: To asi ne. Škola dá člověku nějaký rámec, ale k praktickým věcem už musí přijít každý sám. Podle mě je důležité setkat se s odlišnými kulturami a poznávat, jak lidé reagují v různých situacích. A vidět, že to, jak tady žijeme, nemusí být jasně danou normou, výchozím stavem. Jinde na světě to prostě může být úplně jinak, což vám neuvěřitelně otevře oči.

A: Mně se probíraná látka 
z Vysoké školy ekonomické 
v práci hodí. Akorát mě mrzí, že mi stále chybí troška 
k získání inženýrského titulu, tedy pár zkoušek a diplomka. Snad se k tomu ještě někdy dostanu…

Ke vší té omáčce kolem míchaných nápojů a techniky barmanů: Pozná obyčejný konzument rozdíl mezi drinkem připraveným někým ze světové špičky a tím od normálního bartendera tady v Česku? Není to jen marketingová bublina?

H: Část přípravy drinků je určitě jen pro efekt. Ale to my děláme málo, nejsme show bar. Důležitá je otázka technického provedení drinku. Garantuji, že komukoliv dáte dva drinky, jeden udělaný dobře a druhý špatně, tak pozná rozdíl. Chybou může být nesprávně vybraný led, špatně odhadnutý poměr použitých surovin nebo nedostatečně nachlazená sklenice. Není to věc jen pro gurmány. Kopec lidí, který k nám chodí, je důkazem, že znatelné rozdíly existují.

A: Přestože u nás neprovozujeme efektní vystoupení barmanů, je celkový styl jejich práce důležitý. Jak co chytit, otevřít láhev či držet jigger (speciální odměrka, pozn. aut.). I když si to zákazník ani nemusí uvědomit, nějakým způsobem na něj tyto věci působí.

H: K nám lidé většinou nechodí proto, aby se opili, ale za společenským zážitkem. 
O tom jsem přesvědčený. Nemám na mysli obléct se do fraku, ale užívat si hru, která tady běží mezi hosty a barmanem. A právě styl, jakým barman zachází s věcmi, prostorem kolem sebe, prezentuje se, vytváří kontakt 
s hostem, to všechno je součástí hry. Tímto směrem se snažíme personál vést.

Cítíte se po roce fungování jako úspěšní podnikatelé?

A: Nad tím jsem zatím moc nepřemýšlel.

H: Já ne. Tedy ne že bych se cítil jako neúspěšný podnikatel, ale tahle škatulka není tím, jak bych o sobě uvažoval.

A: Tvoříme bar. Máme radost, pokud jsou zákazníci spokojení. V tomto jsme snad dobří, úspěšní.

H: Máme dobrý pocit z každodenních malých úspěchů. Tým šlape, má výsledky. Jak je to z podnikatelského hlediska, nad tím zas tak moc neuvažujeme. Je to jako kdybyste měli dítě a přemýšleli, jestli jste dobrým tátou. Nad tím asi člověk nepřemýšlí. Dělá tak, aby jím opravdu byl, ale neprobouzí se každodenně s otázkou, jestli je dobrým tátou, protože udělal to a to.

Může být i váš zaplněný bar důkazem toho, že Češi a Moravané už nejsou národem preferujícím čtvrtou cenovou skupinu?

H: Rozhodně ano. Pořád se píše o tom, že Češi čím dál lépe jedí, já si osobně myslím, že to platí i pro pití. Jen se 
o tom možná zatím tolik nemluví a nepíše. Dle našich zkušeností lidem hodně záleží na tom, co konzumují. Umí si říct, co mají rádi, a také vyzkoušet nový produkt, případně k němu poté přejít.