Na Slovácku, kde působil jak v prvoligové Slovácké Slavii, tak v Synotu, zase slyšel na volání šedý vlk a spíše se přesunul z útoku do obrany. Každopádně láska k fotbalu jej neopustila a v šestačtyřiceti letech v dresu Babic stále brázdí fotbalové trávníky.

A tak se nebylo čemu divit, když jsme jej zastihli zpoceného a zadýchaného po tréninku. Fotbalové jaro se blíží a forma musí být, jak se patří. Na to si šedý vlk vždycky potrpěl. „No, vypadá to, že dokopu ještě tuto sezonu. Chci pomoci Babicím zachránit soutěž, do které postoupily, a pak už to nechám mladším. Mně ale samotný fotbal stále přináší radost. Můžu se hýbat, být mezi mladými. To člověka nenechá zestárnout,“ říká zkušený harcovník, který své zkušenosti předává nejen na hřišti, ale i na trenérské lavičce Ostrožské Nové Vsi.

Velkého fotbalu si užil dosyta ať už v dresu Brna nebo dresech slováckých prvoligových klubů. „Na Brno vzpomínám strašně rád. Byly to nádherné čtyři roky, i když jsme zažili i jeden sestup. Ale zahráli jsme si i Pohár vítězů pohárů s Leverkusenem a zažil jsem ty fantastické návštěvy za Lužánkami, kde na nás i na druhou ligu chodily osmitisícové návštěvy. A když pak po návratu mezi elitu přijel Slovan Bratislava, tak bylo za Lužánkami třicet tisíc fanoušků,“ vzpomíná na brněnskou zlatou éru Soldán.

Z té doby mu utkvěl v paměti i jeden rys, který se tak trochu z brněnského fotbalu vytrácí. Patriotismus. „Tehdy hrávalo v Brně hodně kluků buď přímo z Brna, nebo jeho blízkého okolí, kteří dávali do hry takovou tu zarputilost. Dnes je to už o něčem jiném. Hráči se v mužstvu hodně střídají a ten patriotismus a zarputilost se trochu vytrácí. To je ale asi normální, taková je doba.“

Přestože český fotbal fanoušky momentálně příliš neláká, Slovácko je výjimkou. „To, co se momentálně děje kolem fotbalu na Slovácku, se to s érou Brna, o které jsem mluvil, dá směle srovnat. Když vezmu fandy, jak teď povzbuzovali v Olomouci a co dokáží vytvořit v Hradišti na stadionu za atmosféru, tak si na ty brněnské časy často vzpomenu.“

Tady však všechny paralely obou klubů končí. Zajímavý je pohled zkušeného hráče, ale už i trenéra, na současná mužstva, která v sobotu změří síly. „Oba týmy hrají odlišným stylem a trenéři musí pracovat s hráči, které mají. V Brně je kádr přece jen stabilizovanější, a tak si mohou dovolit hrát přece jen odvážněji a ofenzivněji. Ve Slovácku se zaměřují spíše na hru zezadu a spoléhá se, že jedna či dvě branky padnou. Jenže to se teď bohužel nedaří a naopak se nějaký gól, často laciný, inkasuje. Jako naposledy v Olomouci,“ říká Soldán.

Z brněnského týmu vyzdvihuje osobnost Tomáše Polácha, se kterým hrával v Synotu. „Tomáš je skutečný režisér hry, který umí hru zrychlit, dát přihrávku, zakončit. A teď s Libercem, to už jsem se i usmál, protože, jak se říká, i motyka kopla – dal gól hlavou. Ve Slovácku by to měl plnit Lukáš Zelenka, ale zatím se této role docela neujal. Chce to ale čas. Takový hráč se musí s mužstvem sehrát. Myslím ale, že až se na hřišti potkají Zelenka se Švancarou, tak Slovácko začne hrát ofenzivněji.“

Z analýzy kádrů obou mužstev vyplývá i Soldánův pohled na to, co by se mohlo v sobotu pod „sovíma očima“ odehrávat. „Je to derby, protože z obou mužstev se zná spousta hráčů. Takové derby nemá nikdy favorita a výkonnostní rozdíly se stírají. Myslím, že to zpočátku bude opatrné utkání, nikdo nebude chtít udělat chybu. Ale postupem času poženou diváci dopředu Slovácko, a to nakonec Brno přehraje. Určitě přijde hodně lidí a věřím, že se kluci hecnou,“ věří ve vítězství slováckého celku Libor Soldán a přidává ještě konkrétnější recept.

„Brno nenechat rozehrát. Hrát na ně agresivně a svůj presing vysunout až na půlící čáru, kde napadat rozehrávku a donutit je k chybám. Těch potom využívat k rychlým protiútokům a konečně z nich vstřelit branku. Určitě nesmí hrát ustrašeně, a nezalézat. Já vím, že to na papíře vypadá jednoduše, ale věřím, že kluci ten zápas zvládnou.“