Stroj v Kunovicích poprvé vzlétl před více než padesáti lety. Informoval o tom zkušený pilot Letu Kunovice František Srnec.

„Já jsem jako zkušební pilot zasáhl do výroby letadla až na jejím sklonku. Zalétával jsem ho a od roku 1963 jsem s ním létal prakticky po celou moji leteckou kariéru. Piloti nyní dokázali, že kunovický výrobek, na jehož vývoji, zkouškách i exportu se podílelo mnoho zaměstnanců bývalého Letu, je letuschopný i ve ztížených podmínkách,“ uvedl Srnec s tím, že do extrémního horka nebo zimy nebyl letoun L-200 stavěný. Používal se pro přepravu čtyř pasažérů jako aerotaxi, pro sanitní lety, přepravu pošty, menších expresních nákladů a hlavně k výcviku pilotů.

Výroba stroje trvala tři roky a tehdejší konstruktéři jeho model zakreslovali tuší a redisperem na křídový papír. První let se konal v roce 1957 a stroje létaly a někde ještě létají ve Francii, Německu, Švýcarsku, Velké Británii, Indii nebo Austrálii, ale také v naší republice a jeden přímo v Kunovicích. Model je umístěn také v ruském muzeu v Moninu. V šedesátých letech stroj absolvoval dlouhý let až do Austrálie. V dnešní době se už L-200 nepoužívají ke komerčním účelům, ale spíše k vyhlídkovým letům a k výcviku.

„Letadlo není na dlouhé extrémní cesty stavěné. Například při letu do mrazivých podmínek hrozily potíže s olejem a námrazou, v přílišném horku by byl zase problém s chlazením a brzdami,“ vysvětlil Srnec.

Několikadenní výprava pilotů se také neobešla bez zvláštních opatření. „Letěli jsme část cesty v neoprenovém obleku, museli mít s sebou zbraň proti případnému napadení ledními medvědy, potraviny, člun, nouzové radiostanice, pitnou vodu i whisky,“ uvedl jeden z pilotů Petr Bold. Oběma pilotům předal František Srnec na nedávné konferenci v Praze po jejich návratu propagační materiály o kunovickém muzeu, kam nejen je, ale i stovku leteckých fanoušků pozval na návštěvu.